Nenávidím Tě, Wolfharde 2

42.

Probudila jsem se a už byla tma. Jak super! Teď už neusnu.

,,Tak co jak je ti?" usmíval se na mě Finn.

,,Už je to o hodně lepší" zamumlala jsem.

Bože! Zítra škola. Potřebuju už prázdniny fakt!

,,Kolik je?"

,,Půl desátý. Za chvíli jdu spát nevim, jak ty" zasmál se.

,,Asi se najim" zvedala jsem se z postele.

,,Pomalu! Pomalu" chytil mě za ruku Finn.

,,Finne nic mi není" zasmála jsem se a zvedla se z postele.

Finn šel semnou do kuchyně, asi se o mě bál nebo nevim.

Sedla jsem si ke stolu a Finn si sedl na proti. Taky si dal ovesnou kaši jako já.

,,Finne.. Je tu důležitá věc, kterou by jsi měl o mě vědět..."