Šli jsme rychle na autibus a jeli jsme na nějakou vesnici.. Matýsek vyčerpánim usl v autobuse dojeli jsme až v pět večer. V té vesnici jsem měla babičku( mamčinu mámu) která mě měla ráda když jsme na ní zazvonili začala jsem panikařit. Co když spí.. Naštěstí byla vzhůru, ale měla návštěvu. Pustila mě dovnitř a zeptala se " co tu děláš?tam pozdě v noci?" já jsem řekla "nechtěla jsem být u táty je na mě zlí a na Matýska taky." řekla jsem smutně a ona hned pochopila a zavedla mě k sobě do pokoje a tam jsme uložili Matěje. Já si sundala oblečení a babičce jsem řekla vše od začátku byla tam i ta paní a začala plakat babička jí objala. To bude dobrý nebreč. "Babi kdo je to?" zeptala jsem se a ona odpověděla " to je má dcera a..... Tvá matka" řekla a já vytřeštila oči. "Mmammi jsi to doopravdy ty?" "ano jsem to já!" řekla a já se k ní rozběhla a objala jí. "Kde jsi byla tak dlouho" řekla jsem s pláčem a ona mi řekla to jak to celé bylo. Zjistila jsem že když měla jet domů s Matýskem tak se s tátou pohádala a on jí vyhidil z auta v lese. Bez ničeho. Myslela si že se vrátí, ale nechal jí tam.. Došla do nejbližší vesnice a tam poprosila o nocleh. Jedna rodina jí pomohla a ona zavolala babičce a od té doby bydlí s ní. Já byla už vyčerpaná a u konce jsem usla. Ráno mě vzbudil pláč Matýseka já vstala a šla k němu. Máma a babička ještě spaly a já začla dělat snídani s Matýskem v náručích. Když bylo vše hotivé šla jsem je vzbudit. Také s Matýskem, byl na mě upjatý. Nechtěl mě pustit u babičky ještě nikdy nebyl. A mě říká normálně mami.. Vím není to normální ale měl jen mě. Tak proč ne? Já ho brala jako vlastního. To já ho vychovávala a starala se o něj né táta ale já. Všichni jsme se najedli a Matýsek se už troch rozkoukal. Byl mu rok a neuměl moc chodit a nosil plýnky. Přebalila jsem ho. A mamka na něj koukala. Se slzi v očích. Chceš si ho vzít mami? Jo řekla a já jí ho dala a on asi vycítil že je to jeho matka protože od tý doby byl jen a pouze u ní.