Ráno jsem se vzbudila brzo a opět jsem přemýšlela co je z Kevinem? Že on je v doma sám? Určitě má strach? Ale mám se o něj starat? Vždyť mě jen mlátil..... Jenže je to má rodina tak..? Z přemýšlení mě ale vyrušila Olívie. "Ahoj" řekla "Ahoj" odpověděla jsem. Pak jsme si povídali a šly se prijít po nemocnici. "Kde je sestřička?" zeptala jsem se "nevím" odpověděla jela jsem k sesterně a ona tam seděla, asi jí nebylo dobře. "Je vám dobře?" zeptala jsem se " "je mi zle řekla a začla zvracet... Krev" to není dobrý" vstala jsem z vozíčku a běžela pro doktora Olívie byla s ní. Doktor tam byl hned, sice jsem měla průšvih že jsem slezla z vozíčku, ale to mi bylo jedno. Doktoři ji vezli na sál a operovali jí. Byla jsem nervózní. Doufala jsem, že jí bude dobře. Když na sále zkončili odvezli ji na pokoj. Chtěla jsem za ní, ale nepustili mě. Po dvou hodinách čekání mě konečně pustily. "Ahoj" řekla. "Děkuju ti že jsi zašla pro toho doktora jinak bych tu asi nebyla" řekla a já vstala z vozíčku a šla k ní. Objala jsem jí "mám tě ráda" řekla "já vás taky' řekla jsem " říkej mi Duffy " řekla. "Dobře chápu to správně že je to výzva k tomu abych Vám tykala?" zeptala jsem se a ona souhlasně kývla. Sedla jsem si zase na vozíček. "Bylo mi divný že nejsi na chodbě tak jsem tě hledala." řekla jsem. "To je dobře" odpověděla a já se rozbrečela "copak?" řekla starostlivě "Měla jsem o tebe strach. Bála jsem se že tě stratím" řekla jsem "neboj já s tebou budu pořád." řekla a usmála se " jenže mě puatí a co pak?" řekla jsem na to mi neodpověděla. "No tak vidíš" řekla jsem a opustila její pokoj se smutným výrazem sice bylo poledne, ale šla jsem spát.