Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

41

Vzbudila jsem se a šla se najíst. Děti ještě spály a já mohla přemýšlet o včerejšku. Z přemýšlení mě přerušil zvonek. Koukla jsem se z kukátka a byl tam Carlos. Otevřela jsem, ale jen tak aby nemohl dovnitř."co je?" Řekla jsem otráveně "Izi promiň já..." Než to dořekl zabouchla jsem dveře a sesypala se u dveří a začla brečet. "Izi copak?" Přiběhla ke mě Oli. "Koukni se kdo je tam" řekla jsem a ona se koukla. "Pozor" řekla a šla tam. Moc jsem toho neslyšela teda až na ránu. Otevřela jsem dveře a viděla jsem jak má Carlos obtisk dlaně na tváři a Oli byla zrudlá v obličeji. Vyřešila jsem oči. Koukala jsem vyděšeně na Carlose a pak na vytočenou Oli. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem "jo naprosto"řekla Oli a odešla "a ty?" Zeptala jsem se. A podle jeho výrazu jsem usoudila že ne. Vzala jsem ho za ruku a ránu mu ochladila štípalo ho to asi. "Izi?" Zeptal se "ano?" Odpověděla jsem "mohla by jsi mi odpustit?" Zeptal se a klekl si a prosil. Mám mu říct ano? Nebo ne? "Jakou mužů mít jistotu že to neuděláš zase? Jakou mám jistotu že tohle bylo poprvé? Jakou řekni?" Řekla jsem zklamaně "jistotu asi žádnou ale věř mi že tohle bylo poprvé a naposledy" řekl a pořád klečel. "Dobře ale už nikdy nic podobného jasný!"řekla jsem a objala ho. On mě taky. Vyrušila nás Sofi, která začala plakat. Běžela jsem za ní. Pak už se postupně vzbudily i ostatní

Kratší kapitola vím ale zajímalo by mě jestli by jste vy odpustili, nebo ne. Já osobně ne, ale někdoi psal že by si přál aby byli zase spolu tak... Posuďte sami a pište do komentářů