Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

28

Brzy ráno jsem vstala a vzbudila ostatní. Bylo úterý sedmého prosince a to znamená že jedeme nakupovat Vánoční dárky. Udělala jsem snídabi a připravila dětem oblečení. Oblékli jsme se a nasedli do auta. Matýska a Oli jsme odvezli do školky a Maxe k babičce. My jeli nakupovat. Pro Maxe nějakou aktovku oblečení a samozdřejmě i hračky. Oli a Matýskovi jsem koupila také oblečení a hračky. Pak jsme zajeli na úřad zažádat o byt. A nakonec jsme jeli pro Maxe a zajeli s ním na sociálku, aby nám ho dali do péče. Přišli jsme tam a čekali na chodbě, bylo tam hodně lidí. Max měl asi strah, jelikož se pořád shovával za mě. "Copak?" zeptala jsem se " vidíš tamtoho pána?" zeptal se a ukázal ne něj " jo co je s ním?" zeptala jsem se "to je můj táta" řekl z hrůzou v očí " noboj mi tě nedáme"řekl Carlos a mile se usmál. Chytl Maxe za ruku a šli jsme zaklepat na sociálku. Otevřela ta milá paní, která mi dala do péče Matýska i Oli a ten byt. " dobrý den pojďte dál" řekla mile a my bez váhání vešli "kdepak máte děti?" zeptala se " ve školce" řekla jsem "tak to jo. Copak potřebujete? Další dítě do péče?" tipla si "ano tady Maxe." " kde jste ho vzala slečno?" zeptala se udiveně "na hřištivjeho matka ho tam zavedla a nechala ho tam." řekla jsem "to je hrůza" řekla a nakonec nám ho dala do péče. "Děkuju" řekla jsem "a jak se vejdete do toho bytu?" zeptala se " jen tak tak ale musíme se odstěhovet. Bude nás o jednoho víc" řekla jsem a Max se na mě nechápavě podíval "tak gratuluju" řekla a koukla se do nějakých spisů. " tady je byt 4 Kk šlo by?" zeptala se " je to od vás pěkné, ale udělala jste pro mě toho moc to nemohu po vás chtít" řekla jsem zaskočeně " vy to po mě nechcete já chci po vás, aby jste se tam nastěhovali. Je vás moc a tamten byt byl sotva pro tři a teď vás bude šest" řekla a já ji objala "děkuju moc" řekla jsem "není zač máte to těžké jste tak mladá a už máte na krku tři děti a to čtvrté je na cestě....." řekla a já kývla. "Teď ale už běžte mám plno práce " řekla. A než jsme odešli dala mi nějaký klíč. "Od bytu?" Zeptala jsem se. Přikývla já se jen usmála a odešla. Carlos se na mě udiveně podíval nic nechápal. Cestou domů jsem mu vše vysvětlila. Došli jsme domů a bylo krádce po druhé hodině a my museli jsme pro děti. Byla jsem domluvená z babičkou, že u ní budou na víkend. A mě napadlo, že bychom se mohli odstěhovat. Myslím si že to napadlo i Carlose. A v autě se ukázalo, že mám pravdu. Vyzvedli jsme Matýska a Oli. A jeli jsme k babičce. U babičky jsme si dali kafe teda Carlos si dal kafe já čaj. Babička ještě nevěděla, že jsem v tom. A proto jsem jí to chtěla říct, ale nevěděla jsem jak. Poprosila jsem Carlose, aby šel na chvíli semnou ven. On se zvedl a šel. "Děje se něco?"zeptal se "no asi bychom jí to měli říct" řekla jsem nejistě. "Co myslíš?" Zeptal se. Já jsem ukázala na mé rostoucí břicho. "Aha" řekl,když mu došlo co myslím. "To bychom měli" odpověděl opožděně. " já jí to chtěla říct, ale nevěděla jsem jak." Řekla jsem. "No to nějako vymyslíme. Ale teď bych jí to neříkal" odpověděl mi. Nepochopila jsem jak to myslí, ale něco jsem tušila. " Chápu správně že nechceš říct?" zeptala jsem se. "Asi tak nějak no" odpověděl a nejistě. Chápala jsem ho ,ale nevěděla jsem jestli děláme správně. ""Nu dobrá jak myslíš " Řekla jsem nejistě. Šli jsme zase dovnitř tam jsme si sedli a dělal jakoby nic. Carlos ze sebe rychle hodil kafe a jeli jsme zase domů. Ze všeho nejdřív jsme jeli do nového bytu podívat se jak tam jsou rozestaveny ty místnosti. Byl ohromný byly tam 4 místnosti záchod s koupelnou a obývák s kuchyní. Nejblíže ke kuchyni jsme nechali udělat pokoje pro kluky, Další místnost Další místnost byla pro Oli, a té poslední místnosti jsme měli ložnici. Začali jsme stěhovat nábytek. 1. den jsme toho moc neudělali, nastěhovali jsme jen naší ložnici. Zbytek uděláme zítra a pozítří.