Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

25

Vstala jsem první a udělala jsem Carlosovi snídani. A i svačinu do práce. Vstal asi o hodinu dýl takže v šest. Přišel do kuchyně najedl se a šel do práce. Bylo mi smutno. Skoro nic jsem nemohla dělat. Začla jsem alespoň dělat oběd. Mezitím vstali Matěj a malá Oli. Poslala sem je k televizi. Bylo dvanáct a já měla hotový oběd. Nabrala jsem všem až na sebe. Neměla jsem hlad. A už od rána jsem nějaká divná. Asi na mě něco leze. "Oběd" zavolala jsem a šla pro Oli "jak se cítíš?" zeptala jsem se. Bez odpovědi. No tak nic řekla jsem si v duchu. Dovezla jsem jí ke stolu a pozorovala děti. Když všichni dojedly poslala jsem děti si hrát a zůstala sama s Oli. "Oli známe se už dlouho co se děje? Proč se se mnou nebavíš?" zeptala jsem se. Žádná odpověď byla jsem zoufalá. Nevěděla jsem co mám dělat. Zkusila jsem to znovu " Oli vnímáš mě?" kývla hlavou že ano. "Dobře. Když se tě na něco zeptám odpovíš?" zkusila jsem to takhle "ano" odpověděla úspěch "co se děje?" zeptala jsem se"nic" řekla " Oli nekecej vidím to na tobě. Co se děje?" zeptala jsem se. "No......" řekla "co? " řekla jsem " mám strach" hlesla "z čeho?" zeptala jsem se. "Já nevím jak ti to říct "řekla a zrudla " dobře tahat to z tebe nebudu" řekla jsem a odvezla jí zpátky do jejího pokoje. Byla jedna hodina a to znamená že.....za hodinu přijede Carlos. Konečně chtěla jsem mu jít naproti. Šla jsem za Oli. "Zvládla by jsi je pohlídat?" zeptala jsem se " jj" řekla "dík jsi nejlepší" řekla jsem a vyběhla ven jenom v tryčku sice je listopad, ale to je mi jedno nic mě nezastaví. Šla jsem na autobusák a zjistila si spoj o půle jo to půjde řekla jsem si. Nasedla jsem na autobus a jela jsem. Všichni na mě koukali jak na blázba. Asi kůlu tomu tričku. Dojela jsem na zastávku a běžela ke kauflandu. Viděla jsem houf lidí jak stojívpřed vchodem. Šla jsem tam a viděla jsem Verču jak tam leží běžela jsem k ní byla úplně zmrzlá " jak dlouho tu ba ni koukáte?" zeptala jsem se " hodinu" odpověděl někdo " a to Vás nenapadlo ji pomoc?" vykřikla jsem. V tom jsem viděla Carlose zavolala jsem na něj on se otočil a všiml si mě "Izi co tu děláš?!" zeptalvse překvapeně " no chtěla jsem tě překvapit" řekla jsem " ale místo toho mě překvapila Verče. Je úplně zmrzlá!" vykřikla jsem on sivsundal bunduva podal mi ji já sem jivopatrně posadila a oblékla ji tu bundu pomohla jsem ji na nohy. " šlo to z těží ale pak konečně napadlo Carlose mi pomoc. Odvedli jsme ji do auta a jeli domů. Ach jo já ho chtěla překvapit, ale jen ho zatěžuju. Má to se mnou těžký. Pomyslela jsem si. Dojeli jsme a já otevřela dveře zatím co Carlos pomáhal Verče. Držela jsem dveře aby mohli projít Carlos ji vzal na ruky a donesl ji před vchod já spěchala za nimi měla jsem hrozný křeče ale nezastavila jsem se. Došla jsem a odemkla. Carlosuv výraz mě znepokojoval. Měla jsem z něj strach. Nevím proč, ale bála jsem se. Vešli dovnitř a já šla honem dělat teplý čaj. "Tatí" slyšela jsem Matýska. Pak jsem slyšela jen ránu a pláč. Lekla jsem se a rozbila hrnek běžela jsem se podívat co se stalo. " né" vykřikla jsem Carlos ležel nehybně na zemi. Doběhla jsem k němuba skontrolovala jestli dýchá. Dýchá. Uf. Zvedla jsem ho a položila na postel pak jsem zvedla Verču a pomohla ji do kuchyně. Tam jsem ji dala čaj a běžela za Carlosem. Byl mimo. Zavolala jsem záchranku. Přijeli rychle a odvezli ho do nemocnice. Pak jsem zavolala babičce jestli by se o ně mohla postarat. Nenechala mě v tom a do deseti minut byla tu. Zavolala jsem si taxi, aby mě odvezl do nemocnice.
Zaplatila jsem a běžela tam co nejrychleji jsem mohla. Zase jsem měla ty křeče, ale nezastavilo mě to. Doběhla jsem na recepci a řekla informace aby mi mohla říct kde leží. Doběhla jsem tam, ale pokoj byl prázdný. Spadla jsem. A začla brečet. Přišla sestra. A vyptávala se mě co se stalo. Pak mi řekla že je na sále a operují ho. Měl prý těžkou kýlu. O půl hodiny vyjeli ze sálu a odvezli ho na pokoj. Byl uspaný a já u něj celý den seděla. Usla jsem pozdě večer. Ráno když jsem se vzbudila Carlos ještě 'spal' koulala jsem na něj asi dvě hodiny. Po té začal pomalu otevírat oči."Kde to sem?!" začal vyvádět "uklidni se jsi v nemocnici. Doma jsi spadl a nehýbal se zavolala jsem doktora a ten mi řekl že si měl těžkou kýlu." hlesla jsem " už je dobře" řekl a posadil se. Objali sme se. " to mi chybělo" řekla jsem "mě taky" odpověděl. "Aspoň máme čas na sebe" řekla jsem a on kývl a naznačil mi ať si lehnu k němu. Já poslachla a lehla si on se ke mě přitulil a hladil mě po vlasech. Někdo zaklepal. Rychle jsem se zvedla a šla otevřít. Byla to sestra a oznámila nám že můžem domů. Tak jseme se zvedly a šli. Opět jsem zavolala taxi. Odvezl nás domů zaplatila jsem. A odemkla jsem a pak i zamkla. Doběhla jsem Carlose. A šli jsme spolu za ruku❤. Doma nás přivítala Oli (velká) ostatní ještě spali.
Já udělala snídani. A Verča je taky vzhůru. "Ahoj" vyděli jste se?"zaptala jsem se a ukázala na Oli. "Oli?" udivila se Verča "Veru?" udivila se Oli "co to? Jak víš že se jmenuju Veronika?" udivila jsem se "no ona je moje sestra" řekla Oli a já si s toho sedla. "Takže ty si její sestra a ty jsi zase její sestra?" řekla jsem zmateně "jo" odpověděli obě na ráz. Pak se na sebe podívali a začali se smát já už pochopila. Šla jsem za svým miláškem. Ležel na posteli. Tak jsem sivlehla k němu. Chvívi jsme tam leželi a mazlili se. "Můžu k vám?" zeptal se rozespalý Matýsek " jasně" odpověděl Carlos a on si lehl mezi nás. Koukali jsme na televizi. Pak přišla i Verča, která před sebou vezla Oli a nakonec přičla i malá Oli. Všichni jsme byly v jedné místnosti. Musela jsem jít dělat oběd. Carlos mě pustil a já se zvedla. I když se my nechtělo.... No co přece je nenechám vyhladovět. Šla jsem za plotnu. Měla jsem chuť na rybu. Což je divný jelikož já rybu nejím. Jen na Vánoce. Asi se mi mění chutě. Řekla jsem si i když jsem věděla že za tím je něco jinýho. Udala jsem k obědu nakonec rybí filé s kaší. Po hodině a půl v kuchyni jsem měla hotovo. "Oběd" zavolala jsem. Všichni se sem hrnuli.Zasedli jsme ke stoluva začli jíst. Po obědě jsem uložila děti, aby se prospali a nebyli protivné. I já s Carlosem jsme si šli lehnout. Co budou dělat Verča s Oli to nevím a nezajímá mě to. Nakobec jsme oba usli