Ráno jsem se zbalili a šli domů. Cestou se mi zdálo, že nás někdo sleduje, ale nechala jsem to být. Došli jsme k domu Matýsek se toulal po zadu. Odemikala jsem dveře když v tom slyším křik. Otočila jsem se, ale Matýsek nikde. "Carlosi?" Řekla jsem "hmm" otočil se na mě. "Kde je Matýsek?"zeptala jsem se " nevím"začala jsem vyváďet a rozběhla jsem se ho hledat. " mami pomoc!!" Slyšela jsem pláč. A křik... táty?! Počkat jako co? Oni ho pustili! Vidím je. Rozběhla jsem se tam, ale on si mě všiml pustil Matýska a chytil mě. Hodil mě do kufru a hned za mnou i Matýska "jsi v pořádku?" Zeptala se ho. "Ano" hlesl. Mě se ulevilo. Zastavili jsme otevřel kufr a zalepil nám pusu a svázal nám ruce. Táhl nás jako psy. Bolelo to. Chtěla jsem křičet o pomoc, ale nešlo to. Dotáhl nás do našeho starého domu. A hodil nás do "mého pokoje,, a zamkl. Byli jsme pořád svázání, ale mě se povedlo rozvázat si ruce. Rozvázala jsem i Matýsek a opatrně si strha pásku z pusy "Matýsku sundám ti tu pásku z pusy, ale nemůžeš křičet ano" řekla jsem. Souhlasně kývl. "Dobře" opatrně jsem mu ji strhla, ale měl to me vlasech. Nejednou se otevřeli dveře ca,on jsem (velkou) Oli a Verču. "Oli" padla jsem ji do náruče. A ona mě taky. "Jak dloho tu jste?" Ptale jsem se "dlouho" pokrčila Verča rameny. Problém takový, že jestli tady budem dlouho tak já asi poradím.
Pohled Carlos
Izi se rozběhla hledat Matýska chtěl jsem běžet okamžitě za ní,ale nemohl jsem tu nechat děti samotné zazvonil jsem na sousedku a vše jí řekl. Prý ráda děti pohlídá. Já nerozběhl hledat Izi. Prohledal jsem celou ves ale ona nikde. Myslel jsem si že bude u mámy a u babičky ale tam taky nic. Byl jsem na dně šel jsem na policii, ti vyhlásili pátrání. Nic víc neudělali. Musel jsem být ale silný. Kvůli dětem. Došel jsem domů vzal si děti a dělal jsem jakoby nic.Poprvé měním pohled. To chce potlesk👏👏