Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

29

Vstala jsem brzy ráno a šla,jsem udělat snídani a kafe pro Carlos, který ještě spal. Udělala jsem snídani a opatrně jsem ho vzbudila." Vstávej je ráno " Řekla jsem. On se na mě podíval a poté se kouknu na hodiny. Rychle vyskočil z postele a šel na záchod. Poté si sedli ke stolu, vypil kafe a snědl jídlo " co budeme dneska dělat " zeptal se. Já se usmála a odpověděla mu " přece stěhovat". " No jo já zapomněl! " řekl sklesle. " No tak to bude za chvíli hotový. " snažila jsem se ho povzbudit. Nevím co jsi myslel ale podle jeho výrazu na obličeji nebyl moc šťastný. Ani já ne ale co se dá dělat do Vánoc jsem to chtěla mít hotové. Kvůli dětem. pustili jsme se do práce. Během chvíle My jsme měli rozložený nábytek. Ještě to naložit a sestavit podruhé.Všechno jsme to postupně odvezli a sestavily. Carlos mě nenechal tahat nic těžkého sotva mě nechal vzít židli. Zazvonil mi telefon. Koukala jsem se kdo mi volá byla to babička zvedla jsem to
já: Ahoj co se děje?
Ona: Max hrozně brečí prý chce za maminkou.
Já: my jsi pro něho přijedeme ať jsi sbalí věci, do 5 minut jsme tam.
Konec hovoru
" Carlosi musíme jet pro Maxe. prý hrozně brečí. " Řekla jsem a on hned stál u dveří spolujezdce otevřel je a řekl " nastupte madam" já se začala smát a nastoupila. Zavřel sedl si vedle mě a za chvíli jsme tam byli. Běžela jsem dovnitř kde jsem slyšela Maxův pláč. Chyběla jsem tam a on mi skočil do náruče. " co se stalo?" Zeptala jsem se. "Vyděl jsem t-t-tátu" řekl zděšeně. Za chvilku přiběhl i Carlos. Než něco řekl vletěl mu do náruče Max. Objal ho a koukl se udiveně zdvihl obočí. Pak ti to vysvětlím. Řekla jsem a jelikož jsem věděla že se ho Max opravdu bojí vzala jsem ho s námi domů. Alespoň nám pomůže stěhovat. A jak rychle jsme se objevily tak jsme odešli. Max cestou ještě pořád trochu povzlykával. Chápala jsem ho nikdo neví čím si prošel. Jako já většinu života jsem strávila pláčem nebo v cvokhausu. Když jsme dojeli opět tam dal Carlos Maxovi úkol, aby na mě dával pozor prý abych netahala nic těžkého. Byla jsem radši ticho a jen se usmívala. Chápu má o mě strach, ale nemusí to tak přeháňet. Začli jsme zase,pracovat a Max nám hodně pomohl. Do konce dne jsme měli všechno hotový všechny místnosti. Ještě dokoupit pár věcí a budeme complet, ale to až po Vánocích, které jsou přesně za tyden