Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

36

Když jsem se uklidnila ze svého záchvatu smíchu někdo zaklepal. Vstala jsem a šla jsem otevřít. Byla to Oli. Ale kde je Verča? "Ahoj"řekla "pojď dál" řekla jsem zaraženě.
"Kde je Verča?"zeptala jsem se "Nešla se mnou je uražená." Řekla "uražená proč?"zeptala jsem se. "No když jste odjeli tou záchranku zastesklo se mi a řekla jsem jí že mám o tátu strach. A ona nechápala proč mu říkám tati. Tak jsem jí to vysvětlila a řekla jsem ji jak jste mi pomohli v té škole. ona se naštvala a řekla že když jste tak úžasní tak ať jdu za vámi. Tak jsem tu." Řekla "aha" zarazila jsem se a Carlos šel k ní a objal ji. "Jestli chceš můžeš zase bydlet s námi" řekl jí "mužů?" Řekla nadšeně "ne ty musíš" řekla jsem jí. "Děkuji" řekla a rozplakala se. "Nebreč" řekla jsem jí. "Když vy jste na mě tak hodní po tom co jsem od vás odešla" řekla "nemůžeš za to chtěla si být se svou rodinou, to chápu" řekla jsem. Usmála se a povídali jsme si. "Počkej ty jsi šla pěšky?" Zarazila jsem se "jo šla" odpověděla jsem. "Musíš být hladová" řekla jsem. "Na tady máš a jdi si koupit něco k jídlu" řekla jsem a dala jí peníze. Odešla a když přišla měla hranolky. No aspoň něco. Sedla si a jedla. Když donesla odběhla si na toaletu. Sofi začla plakat. Vzala jsem si ji spala dlouho. Nakojila jsem jí a přebalila. Nechtěla spát tak jsem ji měla u sebe. "Kde je Olívie?!" Vtrhla tam Veronika "tak třeba zaklepat by jsi mohla né?" Řekl Carlos. "Tak ještě jednou kde je Olívie" zařval a Sofi začla brečet. " Musíš tolik ječet? Málem spala" začala jsem ječet já. "Kde je? Já vím že tu je!" Ječela. "Je tu no, ale tobě ji nedáme zůstává s námi" řekla jsem.

Pohled Oli
Byla jsem na záchodě a když jsem chtěla jít za nimi slyšela jsem křičet Veroniku a Izi. Štíhlá jsem ale když jsem slyšela Izi jak řekla"Je tu no, ale tobě ji nedáme zůstává s námi" uklidnila jsem se. A stála jsem tam za dveřmi.

Pohled Izi
Pořád se tam po nás řvala. A mě už praskli nervy. "Víš co tak se jí zeptej sama kde chce být" řekla jsem. "To bych ráda ale jestli seš tak blbá nebo já nevím co není tady!" Ječela pořád a Sofi taky. "Oli pojď sem" zavolala jsem jí. Otevřela dveře a běžela za Carlosem. "Takže Oli tady paní by zajímalo s kým chceš bydlet" řekla jsem. "To je jednoduchý s tím kdo je úžasný" řekla Oli a já se začla smát."tak tady to máš zůstává s námi" řekl Carlos. "Olívie hned ke mě!"vřeštěla. " A dost nebudeš s ní mluvit jako že psem! Je to živý tvor a má právo se rozhodnout kde bude. A ona řekla že bude s námi" začal řvát i Carlos. "Vy jste ji zmanipulovali" řekla a šla k Oli a chytla ji za ruku. Carlos vstal a chytla Oli za druhou ruku a zatáhl ji za sebe. Běžela ke mě a krčila se u postele já sem položila Sofi a šla jsem pro ochranku, aby ji odvedli. Hned šli pro ní a odvedli ji. Já běžela za nimi. Byli v pořádku. Vzala jsem si Sofi, která pořád plakala. A Carlos byl u Oli. "Trapka" řekl Carlos a začal se smát. Pak někdo zaklepal. Oli se skrčila v rohu "dále" zavolala jsem. Byli to doktoři. "Nás se bát nemusíš" řekl jeden doktor se smíchem ona se rychle zvedla. Zkontrolovali nás a než odešli jeden řekl "vypadá to že vás budeme moc za dva dny pustit. Jste v naprostém pořádku." Měla jsem radost. Po obědě jsme odpočívali. Jen jsme leželi. Až na Sofi ta spala. "Jo Oli příde babička s dětmi a pak až půjdou ty půjdeš s nimi. Jo" řekla jsem. Ona jen kývla. Po chvíli někdo zaklepal. Otevřela jsem dveře a byla to babička, mamka a děti. Vrhli se na mě. "Ahoj" řekla jsem "ahoj"odpověděla babička s mamkou. Sedla jsem si ke Carlosovi a Oli. "Je Oli co tu děláš?" Zeptala se mamka. "no já."zamotala se tak jsem jí pomohla."ona bude bydlet s námi."řekla jsem. "Aha" zarazila se mamka. "Já ti to cestou vysvětlím"řekla Oli." Dobře "řekla a z toho pochopila že půjde s nimi. Babička zase koukala na malou Sofi. "Chceš si ji vzít?" Zeptala jsem se ji "jo" odpověděla. Tak jsem se zvedla a dali jí ji. Sedla jsem si zase ke Carlosovi a chytla ho za ruku. "Jak ti je Carlosi"zeptala se ho máma."není to nejlepší v tom ti lhát nebudu" řekl. "A kdy vás pustí?"zeptala se mamka. "Možná za dva dny." Řekla jsem.
"To je dobrá zpráva ne?"řekla."No právě že ne" řekla jsem zklesle. "Proč" udivila se. " Nic pro ní nemáme. Jen postýlku. Nic víc."řekla jsem smutně "aha"řekla. Chvíli bylo ticho ale to přerušila Oli "kdopak je tohle" zeptala se a ukázala na Maxe "to je Max můj syn" řekla jsem. "Kde jsi ho vzala? V parku?"zavtipkovala, ale vlastně měla pravdu. "Tak nějako" řekla jsem a ona se zarazila "počkej jako vážně?"řekla. "Nebylo to v parku, ale na hřišti."řekla jsem. "Tohle není vtipný" řekla. "Není já vím"řekla jsem. "Tak a teď mi to vysvětli jo. Ty jsi ho našla v parku jo?" Řekla. "Jeho matka ho tam nechala, měl po těle samé modřiny obtisky rukou a škrábance. Vzala jsem ho k nám a od té doby patří k nám do rodiny"vysvětlila jsem. "To je hrozný"řekla a podívala se na něj. "To je" řekla jsem. "To je tak hodný dítě" řekla babička "je úžasná"řekla jsem. "Jak často se ti v noci budí?" Zeptala se mě babička "třikrát" odpověděla jsem. "aha" řekla a nezpustila z ní oči. Někdo zaklepal. "Dále" řekla jsem. Byla to Duffy. "Teda vás tu je." Řekla "nerada ruším ale návštěvní hodiny jsou u konce"dodala. "Aha to už je tolik?"řekla jsem. "Jojo je"odpověděla a odešla. "Tak mi půjdeme" řekla mamka babička položila Sofi. A začala strojit děti. "Tak ahoj"řekli všichni na ráz a odešli. "Copak je s tebou?" Zeptala jsem se. "Celou dobu jsi nic neřekl" dodala jsem. "Jen nemám náladu odsekl a lehl si. Měl rudé tváře a skleněné oči. Sáhla jsem mu na čelo. "Vždyť máš horečku" vykřikla jsem. Vylítla jsem na chodbu "Duffy pojď sem prosím"zavolala jsem a ona tu hned byla. "Co se děje?" Zeptala se. "Carlos. Asi má horečku" řekla jsem, ale ona...... odešla? Jako vážně? A už jde zpátky z teploměrem. Změřila ho a měl 38,6 . Vždyť byl před tím než přišli v pořádku. Duffy zavolala doktora. Přeměřil ho a dal mu prášky"pane doktore? Nemůže to chytit i Sofi?"ztrachovala jsem se. "Může a proto vás přesuneme o pokoj dál"řekl a už tam šel. Vzala jsem Sofi a šla za nimi. Bylo to tam větší. "Zítra vás pustíme, není důvod aby jste tu byla. Ale vašeho přítele tu necháme" řekl doktor a odešel. Duffy šla za ním.
Já si sedla a prohlížela si to tam. Bylo to velký a byli tam různé obrázky. Uspala jsem Sofi a šla a si pro věci. Carlos jen koukal do stropu. "Jak ti je?" Zeptala jsem se. "Nech mě být" odsekl mi. Vzala jsem si věci, hlavně pleny a šla zpátky. Česká jsem než se Sofi vzbudí, abych ji mohla vykoupat. Zatím jsem si lehla a usla. Když jsem se vzbudila byla tma rozsvítila jsem a vykoupala ji nakojila a i přebalila. Pak jsme šli zase spát.