Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

31

Uběhlo asi šest dní od naší hádky a byli Vánoce. O Carlose jsem asi definitivně přišla.... ale co život jde dál. A navíc o Vánocích se dějí zázraky. A já pořád doufám, že příjde. Všichni jsme vstali z dobrou náladou. Tada aspoň mi to tak přišlo. Nasnídali jsme se a šli zdobit stromeček
Byl umělí a tak chvíli trvalo než jsme ho sestavili, ale děti a máma s babičkou měli radost. Na tom mi záleželo nejvíc. Dnes jsem byla,na řadě z vařením oběda já. Udělala jsem rybí polévku a jako druhé jídlo byl bramborový guláš s pečivem. K tumu jsem dělala bramborový salát a řízky na štědrovečerní večeři. Vše bylo dokonalé, ale chyběl mi tu Carlos. Po obědě jsem se šla sama projít. Šla jsem k našemu novému domu. Měla jsem u sebe náhradní klíč o kterém Carlos nevěděl. Odemkla ksem vchodové dveře a taky i byt. Bylo tam ticho. Šla jsem do kuchyně,kde jsem viděla stín. Vešla jsem tam a byl tam Carlos s nožem v ruce. "Neee" vykřikla jsem když se chtěl říznout. "Izi? Co tu děláš?" Divil se a schoval ten nůž za záda. "Co to děláš?! Si normální?"řekla jsem naštvaně a zároveň i zklamaně. "Co máš na mysli?" Dělal jakoby nic " ten nůž" řekla jsem. "Nůž?" Hrál pořád tu svou hru šla,jsem k němu a ten nůž co měl za zády jsem mu sebrala. "Tenhle nůž!" Řekla jsem. "No dobře přiznávám že jsem se chtěl tim nožem říznout." Řekl " A proč?" Zeptala jsem se "kvůli tobě. Myslel jsem,že jsem tě stratil. Jen kvůli tomu, jak jsem se chval hlesl a ukápla mu slzička. Skočila jsem mu kolem krku "nebuď smutný já tě miluju a vždy milovat budu" řekla jsem a on mě objal taky. "Ale prosím už mi to nikdy nedělej. Víš jak jsem se o tebe bála?" Vyčetla jsem mu. "Neboj" řekl aby mě ujistil. Usmála jsem se. "Co děti?" Ptal se. "Děti dobrý, ale stýská se jim" řekla jsem. "Tak to hned napravíme" usmíval se. Přikývla jsem a šli jsme. Byli čtyři když jsme tam došli. Děti vyběhli ven a skočili po nás. Spadli jsme do sněhu a smáli se. Pak přiběhla i máma s babičkou. A pomohli mi vstát. Podala jsem Carlosovi ruku, ale mou pomoc odmítl. Vstal a objal mě. Doufala,jsem že mamka a babička nebudou mít žádné upomínky a taky že neměli. Ulevilo se mi a čím dál tím víc mi docházelo,że se už nikdy nesmíme takhle moc pohádat. Carlos vypadá jako drsňák, ale u vnitř je měkej. Miluju ho!!! Mocinky moc!
Byl večer a my se sešli u večeře. Byli řízky, jelikož babička nejí ryby. Po večeři jsme šli s Carlisem a dětmi ven. Mamka a babička tam zatím dávali dárky. Dětem jsme řekli že mamka s babičkou šli do obchodu, který byl zavřený😂😂. Jak bylo vidět Max si pořád myslel že existuje. Nechala jsem ho při tom. Je mu šest tak no je ještě malej. Ani do první nechodí. Tak šli jsme ke hřišti a zase zpátky. U hřiště se Max zarazil. Nechápala jsem proč " Maxi? Děje se něco?" Zeptala jsem se. On se otočil a divně se na mě podíval. "Ne nic se,neděje...." řekl. "Dobře tak pojď deme domů"řekla jsem. Otočil se a šli jsme. Celou cestu se coural a s nikým se nebavil. Počkala jsem na něj a Carlosovi jsem naznačila ať nečekaj a jdou dál. "Maxi?" Začla jsem z lehka "Ježíšek neexistuje že jo?" řekl smutně a já nevěděla co mám odpovědět. Mám mu zkazit dětství tím že mu řeknu pravdu? Nebo ho mám nechat a riskovat, že mu to řekne někdo jiný?" Říkala jsem si v hlavě "jak si na to přišel?" Zeptala jsem se. "Vyděl jsem jednoho pána jak dával dárky pod stromeček." Jo tak to jsem v háji musím mu říct pravdu. " ano Maxi máš pravdu" řekla jsem. "Proč jste mi lhaly? Říkáte že nemám lhát a přitom mi lžete vy" řekl a nahrnuly se mu slzy do očí. V tom přišel Carlos. Díky bohu. Ale počkat kde jsou děti? A tamhle stojí. "Copak Maxi?" Zeptal se Carlos hned jak si všiml jeho smutného výrazu. "Máma mi lhala" řekl a Carlos se udivil. "V čem?" Zeptal se a naznačil, aby jsme šly. Šla jsem k dětem a šli jsme k rozcestí, které bylo kousek od domu. Čekali jsme asi pět minut než přišly. "Mami promiň nechápal jsem proč jsi lhala" řekl mile já ho objala "já vím" řekla jsem. Chytla jsem ho za ruku a šli jsme dál. Do pěti minut jsme tam. Venku čekala babička s mamkou. "Propásli jste Ježíška" řekla babička. Matýsek s Oli se rozběhli ke stromečku. Běžela jsem za nimi. Dárků nebylo mnoho, ale snad budou spokojené. Matýsek hned začal trhat balicí papír. "Maty počkej na ostatní" vykřikla jsem. Naskočil. Asi se mě lekl. Nedivím se. Přiběhli i ostatní. Začali jsme trhat papír. Chvíli jsme si povídali a pak jsme šli spát

Trochu pozdě e přece jen je tu Vánoční kapitola