Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

24

Dojeli jsme domů já odemkla a Carlos pomohl Oli ven. Posadil ji na vozík a tlačil ji před sebou. "Promiňte" řekla Oli " za co?" udivili jsme se "za ty potíže co kůli mě máte" řekla sklananě "Oli. Ty za nic nemůžeš za to můžou oni" řekla jsem " ano Izi má pravdu, Oli ty opravdu za nic nemůžeš, není to tvá vina. Můžou za to ty smradi" souhlasil Carlos. Oli, ale neodpověděla. Do konce dne nepromluvila. Nechali jsme jí. Já to chápala. "A co práce?" nemůžeš být doma!" řekl Carlos " to je pravda, ale já tu Oli samotnou nenechám" řekla jsem "to ani já ne" řekl "a mám zlomenou ruku" podotkla jsem. On se praštil rukou do čela. "To je další problém" řekl "tak prostě zůstanu doma a můžou tu být i Matýsek a Olívie." řekla jsem "Dobrá jak chceš" řekl "nezlobíš se?" zeptala jsem se "ne" zařval a já věděla že ano. Zavolala jsem babičce, aby ustrojila děti, že si pro ně zajdu. Ona souhlasila a já se vidala pro ně. Běželi ke mě "mami..." křičeli oba a skočili po mě a svalili mě na zem "jsi v pořádku?" vykřikla babička. "Ano" řekla jsem a vstala ze země. "Byly hodní?" zeptala jsem se " jako andílci" Odpověděla babička. "Dobře. Tak to si ti andílci zaslouží odměnu" řekla jsem "jupí" vykřikli naráz. " tak jdeme" zavelela jsem a oni čli jako vojáci. Dorazili jsme před " Cukrárna" vykřikl Matěj
"Správně a oba si můžete něco vybrat" řekla jsem a otevřela. V cukrárně jsme byli asi půl hodiny. Když jsme odcházeli vzpoměla jsem si že jsem chtěla koupit něco i Oli a Carlosovi. Bylo mi líto že se ne mě zlobí, ale já za to nemůžu. Nemůžu za to že mám zlomenou ruku i když vinu na tom asi mám. Něco jsem vybrala a šli jsme. Když jsem pomyslela na to že se na mě zlobí začla jsem brečet " mami nebreč" zvolali děti a objali mě "nebojte to bude dobrý" řekla jsem a snažila se uklidnit. Šlo to z těží. Došli jsme domů a já šla za Carlosem " něco jsem ti koupila" řekla jsem ale on nic "Carlosi" řekla jsem hlasitěji pořád nic rozbrečela jsem se a zamkla se v obýváku. "Mami" křičela malá Oli za dveřmi tak jsem odemkla a pustila ji ke mě " copak broučku" řekla jsem a přitiskla si ji k sobě "proč brečíš?" ptala se " to je jedno zlatíčko jdi si hrát" řekla jsem a ona poslechla a šla já dál brečela. Někdo zaklepal a otevřel. Byl to Carlos. Měla jsem radost,ale i strach. Sama nevím proč.
Šel ke mě a objal mě "promiň to jsem přehnal. Nemůžeš za to" řekl "myslíš za tua ruku? Nebo za to že mě zmlátili?" Řekla jsem celkem naštvaně
" máš právo se zlobit" řekl sklesle a pomalu odcházel. Já se otačila a skočila po něm. "Miluju tě" vykřikla jsem spadli jsme na postel "mám zamknout?" zeptala jsem se " chceš?" zeptal se " jo a ty" opět jsem se zeptala
"Jo. Zamkni" řekl nakonec a já jako hodná holčička poslechla. Zamkla jsem a on už byl nahý " to byl fofr" řekla jsem " přeci svého miláška nenechám čekat" řekl a vstal a došel pro mě. Hodil si mě přez rameno a hodil do postele slíkl mi tričko a všechem zbytek oblečení. No a dál to RADŠI nebudu popisovat.
Takže o hodinu později jsme už jen leželi v posteli. "Neoblíknem se radši?" zeptala jsem se " chceš?" zetal se " a ty?" zeptala jsem se "ne"odpověděl " já taky ne"řekla jsem a bylo to tu zase
O další hodinu později jsme se už museli obléct jelikož jsem musela jít za plotnu a dělat večeři
Odemkla jsem a šla jsem se kouknout na děti pořád si hráli. Šla jsem se podívat na Oli. Ta spala. Pak jsem šla dělat večeři. Udělala jsem PIZZU. A po ní jsme šli spát.

Největší prdel je to že pizzu jsme měli k večeři i my, ale já o tom nevěděla, že bude..... No to je jedno teď asi vede víc kapitol naráz jelikož do konce roku nejdu do školi tak snad se Vám budou líbit