Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

5

Ráno mě vzbudil dětský pláč. Vstala jsem a běžela za Matýskem, ale on ležel a spal. Já ale stále slyšela pláč. Šla jsem pohle zvuku, který mě dovedl ke vchodovím dveřím. Ozevřela jsem dveře a byl ta. Proutěný košík a v něm miminko. Bylo zmrzlé na kost. Vzala jsem ho i z košíkem dovnitř k sobě do pokoje. Ještě štěstí že je kousek od2 kuchyně a vchodových dveří. Vytáhla jsem ho a poznala jsem že je to holčička. Měla na sobě krásné růžové bodýčko a bílé tepláčky. Přebalila jsem jí do Matýskovi plýny a šla jsem udělat sunar. Nakrmila jsem jí a ona u mě usla. Položila jsem jí na postel. Když jsem se koukala do košíku kde ležela vypadl na mě popsaný papír. Začala jsem ho číst.

Prosím postarejte se o ní. Jmenuje se Olívie. Je jí pouhých pět týdnů. Musel jsem tu udělat. Chtějí mě zabít. Její máma je už po smrti. Tu už dostali. Prosím nikdy jí neříkejte o tom kdo jsou její skuteční rodiče. Děkuju

Při čtení se mi vlily slzy do očí. Bála jsem se jedné věci. Co když se o ní nedokážu postarat? Přemíšlela jsem dlouho. O tom co si musela prožít a o tom co bude. Pak jsem zaslechla kroky. Otevřela jsem a byla to babička. Musela jsem jí to říct. Když jsem ale chtěla vyjít z místnosti Olívie se probudila. Musela jsem jí vzít s sebou. "Babi musím ti někoho ukázat." řekla jsem a ona se na mě otočila já jí ukázala Olívii a ona vykulila oči. " Babi než něco řekneš přečti si to" a podala jsrm jí papír který byl v košíku. Přečetla si ho a zeptala se mě "kde jsi jí našla?" "před dveřmi. Vtbudil mě její pláč. Necháme jí tu prosím koulej už si na mě zvykla." "ano necháme jí tu přeci jí nedáme do dětského domova." řekla a objala mě.