Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

7

Vstala jsem. A všude bylo ticho. Myslela jsem si že všichni spí. Šla jsem do kuchyně udělat snídani. Když v tom do pokoje vtrhne babička."Je tu tvůj otec" řekla mi. Já šla za ním ven. Povídali jsme si ,ale když zjistil že nás nikdo nepozoruje hodil mě do auta a někam mě odvezl. Já strachy brečela. Zastavil u mé bývalé školy. Kde stáli všichni, kteří mě šikanovali. Vyhodil mě tam a zase odjel. "Ahoj" řekla jsem a začla utíkam. "Někdo zařval "kam si myslíš, že utíkáš?" "pryč" zakřičela jsem a pořád utíkala, ale nedávala jsem pozor a zakopla jsem. Chtěla jsem se zvednout, ale oni mě doběhli a začli mě mlátit. Cvíli jsem křičela, ale pak jsem už nic necítila. Zavřela jsem oči. Pamutuju si pak už jen to že jsem slišela sirény sanitky. Probrala jsem se v nemocnici. Nikdo tam nebyl. Chtěla jsem vstát, ale všechno mě bolelo. Byla jsem vyčerpaná. Nepamatovala jsem si nic. Jak se jmenuju, kdo jsem, co tu dělám ani kdy jsem se narodila. Nec jsem nevěděla. Přišla ke mě nějaká paní. "Ahoj Izi" řekla já se ohlédla ale nikdo jiný tam nebyl. Byla jsem tam jediná. "To mluvíte na mě?" zeptala jsem se. "Víš kdo jsem?" zeptala se" kdybych mohla tak bych zakroutila hlavou "ne" ona vypadala, že se rozbrečí, ale snažila se zadržet slzy. "To jsem já babička, pamatuješ?" řekla. "Babička?" řekla jsem udiveně
"Ano pamatuješ si na mne?" "je mi líto, ale ne". Pak tam přišel nějaký muž. " paní navštěvní hodiny jsou u konce, prosím nechte slečnu odpočívat." ona smutně kývla a pomalu odcházela "né já tu nechci být sama" vyjřikla jsem a snažila se vstát. Ona se otočila a řekla "to bude dobrý zítra zase příjdu." a odešla. Já sem únavou usla.