Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

47

Měsíc uběhl jako voda a my se museli stěhovat. Den před tím jsem zbalila všechny věci jako třeba oblečení atd.
Rozestavili jsme můj nábytek takže 4 postele jednu skříň a postýlku z ohrádkou. Za to toho oblečení bylo hodně. Rozestavěné to bylo rychle, ale než jsme to naložili do auta, tak to chvíli trvalo. Rozloučila jsem se se sltami v očích a postupně naskládala děti do auta. Sofi byla u mě a Max s Terkou a Domčou jeli v kamiónu. Bylo tam totiž ještě místo. Matýsek,  Oli a Sofi seděli vzádu. A já samozřejmě vedle Alexe. Vyjeli jsme. Cesta byla dlouhá. Děti měli dlouhou chvíli tak začali vymýšlet kraviny. Třeba jako kopat do sedadel. Pak ale otevřeli okna a začali křičet na lidi. V tu chvíli jsem toho měla dost. Natáhla jsem se přes Alece a ta okna jin přes ovládání které měl u sebe zavřela. "Nebudete řvát na lidi jste normální?" Vykřikla jsem. Bez odpovědi. Asi čtvrt cesty seděli a ani se nehli. Bylo moc velké ticho, tak jsem zapla radio. To bylo lepší. Začala jsem si pobrukovat a,l pak i trochu zpívat. Alex se postupně připojoval. Pak začala hrát,moje oblíbená písnička a my zpívali spolu. Byla to dokonalá chvilka, kterou skazila jen jedna věc. "Alexi pozor!" Vykřikla jsem. Proti nám jelo auto, které předjíždělo kamion. V tu chvíli mi bylo jasné že do našeho nového domu asi nedojedeme. Auto to do nás napralo. Já se bouchla do hlavy. Tekla mi krev. Alex byl ale v bezvědomí. Koukla jsem na děti. Matýsek brečel a držel si ruku. Oli si držela ránu, která hodně krvácela. Vystoupila jsem a vytáhla Alexe. Dala ho do stabilizované polohy a zkontrolovala mu tep. Koukla jsem druhého řidiče. Jeho auto bylo na šrot. Za námi byl náš kamion. Řidič zavolal záchranku a přiběhl hned na pomoc. Vykládal ven děti. Oliina rána na noze se mi moc nelíbila. Položili jsme ji na zem a tu ránu zavázali. Sofi byla naštěstí jem trochu odřená. Vzala jsem si ji k sobě. V tu chvíli ale jako by mi přestali fungovat nohy. Spadla jsem  na záda a do hlavy se uhodila znovu. Rychle se mi začali zavírat oči. Poslední co si pamatuju byl pláč dětí a zvuk sirén zachranky.