Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

30

Ráno mě vzbudil takový divný pocit. Pocit, že není něco v pořádku. Koukla jsem se do prázdného pokoje vše při starém Maxe a u nás tak. Dveře byli otevřené. Myslela jsem,že jsem zavřela. Pomalu, ale nejistě jsem šla blíže a blíže ke kuchini. Měla jsem strach. Vešla jsem tam a když jsem se rozhlížela po místnosti někdo zavřel dveře. Prudce jsem se otočila. Byl to
Kevin. "Ahoj dlouho jsme se neviděli" řekl děsivě. "A-ahoj" řekla jsem. Proč se ho bojím doprčic. Že by kůli těm bicákůn? Jo tím to bude. "J-jak jsi z-zjistil kde bydlím?" "Říká ti něco tahle fotka?" Ukázal mi fotku kde byla ta paní co nám dala byt "co si jí udělal ty zm*de?" Vykřikla jsem " to se dozvíš. Za chvilku se uvidíte" řekl a taáhl mě pryč. Nekřičela jsem. Chtěla jsem se k ní dostat a navíc stejně mi ten ko*ot držel pusu. Vedl mě k nějakýmu autu. A tam seděla i ona. Plakala. Kousla jsem ho a kopla mezi nohy. Otevřela jsem ji a utíkaly jsme co nejrychleji jsme mohli. Běžel za námi. Doběhli jsme k domu a já zazvonila na nás. "Haló" ozval se Carlos. "Pojď honem ven!!" Vykřikla jsem. Doběhl nás. Chytl mě za vlasi a táhl pryč. Ta paní popadla židli od sousedů a praštila ho. Pustil mě a vrhl se na ní "nech ji ku*va být" vykřikla jsem. Ignoroval mě. Vrhla jsem se na něj. Pustil ji a šel na mě. V tom přišel Carlos a jak si všiml že mě bije vrhl se do něj. Běžela,jsem k tý paní " jste v pořádku?" Zeptala jsem se. "Kývla. Když Kevin utekl pryč Carlos běžel za námi." Jste v pořádku?" Ptal se souhlasně jsme kývli. " jak se,k vám dostal?"zeptala jsem se. "Chvíli po té co jste přišli vy přišel i on. Měl zbraň a mířil na mě. Chtěl abych mu řekla,kde bydlíte. Měla jsem strach a tak jsem mu vše řekla. Pak mě něčím uhodil do hlavy. A já se vzbudila v tom autě" hlesla. "Oh" řekla jsem "Max je tam sám" vykřikla jsem a už jsem letěla do shodů. Slyšela jsem pláč. Byl to on. "Zlatíčko neplakej. Jsem tu. Jsem u tebe"řekla jsem. "Kde jsi byla?" Ptal se " na tom nezáleží. Teď jsem u tebe" řekla jsem a tiskla ho k sobě. Pak přiběhl i Carlos. Třískl dveřmi a běžel k nám. "Maxi vše dobrý?" Ujišťoval se Carlos a pohladil ho po vlasech. Max souhlasně kývl. Já vstala a chtěla jít udělat kafe, nebo čaj, ale Max mě chytl za nohu. A Nechtěl mě pustit "no tak pusť mě" řekla jsem se smíchem. Pořád se držel. Chtěla jsem odejít i s ním, ale když jsem došla,ke dveřím začal po něm Carlos řvát " si hluchej, nebo co? Pusť ji Maxime" a zvedal se a napřahoval po něm ruku. Chtěl mu dát facku ale já tu nohu dala za sebe a dřepla si, abych ho ochránila. Schytala jsem to já bylo to rána, že by porazila vola spadla jsem na dveře. Vůbec jsem ho nemohla poznat. Nikdy se tak nechoval. "Zlatíčko jdi prosí do kuchyně a počkej tam na mě ju? Potřebuju si s tatínkem promluvit" řekla jsem vážně " ano mami" řekl vystrašeně. Koukala jsem než odejde a zevře dveře. Zavřela jsem i u nás. Nechtěla jsem, aby nás slyšel. "Jsi normální?!!" Začla jsem po něm ječet. "Já nechtěl. Nechtěl jsem tě uhodit" řekl " ano mě ne, ale jeho jo! Co je to s tebou?" Křičela jsem dál. "Se mnou nic. Co je s tebou? Jsi těhotná a budeš ho tahat!" Začal taky křičet." Jen si chtěl hrát nechápe to! A ty,taky ne. Jestli tu nechceš být víš,kde jsou dveře já tě tu nedržím." Řekla jsem a jeho odpověděď mě překvapila "taky že jdu. A abys věděla už se nevrátím" řekl. "Víš co? Zůstaň si tu. Pryč půjdu já s Maxem" řekla jsem "Maxi sbal si věci pujdem k babičce." Zařvala jsem. A šla si balit. Celou dobu jsme spolu nepromluvili ani slovo. Ještě že mám alespoň děti a rodinu na,kterou se mohu zpolehnout. Než jsme odešli dala jsem mu klíče a darek co jsem pro něj měla k vánocům. Ty co jsem měla pro děti, babičku a mámu jsem vzala s sebou. Cestou jsme se stavili ještě do pár obchodů a tam koupili sprcháče, zubní higienu.a,něco na,zub dětem. Došli jsme k babičce. Měla jsem strach, ale musela jsem jí to nějako vysvětlit. Chtěla jsem zazvonit, ale Max byl rychlejší. Otevřela máma. "Co vi tady? Neslyšela jsem auto. A kde je vůbec Carlos? A proč máte ty tašky s sebou? Se k nám stahujete nebo co?" Zavtipkovala "no v podstatě ano. Teda,jestli můžeme?" Zeptala jsem se opatrně "jo jasně, e můžu se te na něco zeptat? Začla "jo jen se,ptej" odpověděla jsem " dobře od koho máš ten obtisk ruky na,tváři?" Zeptala se. "On tam je obtisk?!!!" Vykřikla jsem "jo je" řekla. Šli ksme dovnitř a ja ji musela vše vyklopit "wow" řekla nakonec. Asi byla trochu mimo. No to je jedno. "Kde je zbytek" zeptala jsem se. "venku" řekla "Maxi nechceš jít za nimi? Zeptala jsem se ho "jo klidně"řekl a šel " no mami a je tu ještě něco" začala jsem "jo a co?" Zeptala se "no radši si sedni"a když si sedla spustila jsem " no tak asi takhle budeš babička!!!" Řekla jsem nadšeně. Obě jsme začali nadšením pištět. Pak přišla i babička s dětmi. Matýsek s Oli se na mě vrhli. "Opatrně" vykřikla mamka. "Není z cukru" řekla babička "mormžná ne ale můžou ublížit tomu malému řekla mamka babičce, která mi pomáhala vstát, ale jak ji to řekla tak mě pustila a já byla zase na zemi."au" vyjekla jsem. "Ježiši promiň" řekla babička, když ji došlo že mě pustila na zem. Na nohy jsem si tentokrát pomohla sama. " ty jsi těhotná?!!" Vykřikla babička radostně. Já kývla "už to vím asi měsíc" řekla jsem. Povídali jsme si a pak jse byli venku s dětmi. Večer jsem šla spát brzy. I když jsem nespala. Poslouchala jsem jednu vzpomínala na to hezké co jsem s Carlosem prožila, na den kdy jsme se potkali, kdy jsme přišli o Oli a hlavně na včerejší den.

U toho jsem brečela a uvědomila si, že ho miluju. Ale co. Je pozdě. Byla jsem na něj hnusná a kvůli tomu jsem o něj přišla