Proč? Proč Já? [DOKONČENO]

38

Pohled Carlos
Vzbudil jsem se asi v pět hodin, nemohl jsem spát. Přemýšlel jsem o tom, jak jsem se choval k Izi. Bylo to správně? Když ona mě tu nechala samotného, ale na druhou stranu to chápu má strach o tu malou, ale co když mě už nebude milovat? Podle toho co jsem viděl když byla se mnou trávila u ní většinu času. Chápu je to mimino, ale co když až povyroste bude jen s ní? Takhle jsem tam přemýšlel celou dobu, než přišli doktoři. Zkontrolovali mě a řekli mi že jsem v pořádku a co nevidět mě pustí. Jenže co s tím? Na holku, kterou miluju jsem bez důvodu vyjel a nikoho jiného než jí a děti nemám. Nevím co mám dělat. Snad dneska přijde

Pohled Izi
Brzy ráno mě vzbudila Sofi. Potřebovala přebalit atd. Když usla já už jsem zůstala vzhůru. Přemýšlela jsem o tom co asi Carlos dělá a jak se má. Celkem by mě to zajímalo. Chci se za ním stavit ale mám strach. Nechci aby po mě zase řval. Mám tam jít, nebo ne? Je pravda že za pokus nic nedám, ale co Sofi mužů ji tu nechat? Domluvím se z babičkou a podle toho půjdu.
Bylo osm hodin a Sofi se zase probudila. Už nechtěla spát. Nakojila jsem ji a šly jsme do obýváku. Nikdo tam nebyl. Udělala jsem snídani a pak jsem si povídala se Sofi. Něco málo žvatlala. Ale jinak nic. Po chvíli přišla babička. Poprosila jsem jí jestli by Sofi na chvíli pohlídala. A ona souhlasila. Odsávačkou jsem jí odsála trochu mléka do lahvičky kdyby náhodou a šla jsem. Měla jsem strach ale překonám ho. Došla jsem k jeho pokoji a trochu zaváhala. Mám zaklepat nebo ne? Jo udělám to. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. "Ahoj"řekla jsem opatrně. "ahoj" odpověděl. Zatím to vypadá slibně. Řekla jsem si. "jak je ti?" Zeptala jsem se ho. "Jo, dobře"řekl. Vypadaloto dobře byl milí a choval se tak jak ho znám. Uvolnila jsem se a sedla si k němu. "To jsem ráda"řekla jsem a chvíli si sním povídala, ale pak jsem už musela jít. Kůli Sofi a dětem. "Už musím" řekla jsem. "Kam? Proč?" Ptal se "domů za dětmi. Řekla jsem. "Sem si mohl myslet....." Řekl naštvaně. "Takže se hnedka uraž. Vždyť to je hrozný, jak začínáš žárlit. To nejsi ty"řekla jsem a odešla. Nechal mě jít. Bylo mu to fuk a to mě bylo líto. Když mu bylo fuk že odcházím jsem mu fuk já. Běžela jsem domů a plácla s sebou do postele. Chvíli jsem se tam válela a pak jsem šla za ostatními. "Hlavně žádná historická zcéna." Říkala jsem si pro sebe. Šla jsem tam a dělala jako by nic. "Dobré ráno" řekla jsem a vzala si Sofi a odešla s ní do mého pokoje. Chvíli jsem si s ní hrála a pak jsem jí zkusila uspat. Když spala.
Sedla jsem si ke stolu co jsem měla v pokoji a malovala jsem si. Nakreslila jsem srdce a dva panáčky, jak se o něj přetahují a to srdce postupně praská. Pak nakonec každý bude mít jen půlku a oba budou smutní. Nobo-li konec lásky. Tak už má i název. Položila jsem ho na stůl a přinesla jsem si do pokoje ty Sofinčiny věci co dostala. Vše jsem prohlédla a srovnala do své staré skříně. Pak se Sofi zase vzbudila. Přebalila jsem jí atd. Však už víte. A uložila jsem jí. "Ty už spinkat nebudeš co" řekla jsem a ona se usmála. "Takže ne" odpověděla jsem si sama. Vzala jsem si ji k sobě. Chvíli něco povídala a když jsem jí pak položila usnula. Nevěděla jsem co dělat. Tak jsem si prohlížela věci, které jsem měla jako malá. Bylo jich dost. Hlavně deníčků co jsem psala a měla schované. Při čtení jsem si na všechno vzpomínala. Bylo to krásný. Tedy až do dvanácti let. Tak jsem si tam četla, ale ze čtení mě vyrušila babička "Izi vše dobrý?" Zeptala se mě babička "jo jo všechno v pohodě" obpovědela jsem a dál si četla. "Proč nejdeš mezi nás?" Zeptala se. "potřebuju si v hlavě srovnat a promyslet pár věcí." Řekla jsem jí. Odešla ale bouchla dveřmi a tím vzbudila Sofi, která okamžitě začla plakat. Úžasný fakt děkuju. Řekla jsem si v duchu a vzala si Sofi. "Pší klid. Neplač" snažila v jsem se ji uklidnit. Pomohlo to. Uf. Usíná.
Když usnula šla jsem dál číst deníky.
Když jsem je dočetla byl večer a já jsem dostala hlad. Šla jsem do kuchyně se najíst. Ostatní už spali tak jsem musela být potichu. Vzala jsem si něco vám šla zase k sobě. A když jsem dojedla šla jsem spát