Modrý kod - Sestra Davida

Část 1 - Udělat první krok

Od chvíle, co David odjel z Prahy, tak je to tu nějaký prázdný. Čekala jsem, že mi třeba napíše kde je nebo jak se má, ale žádná SMS ani hovor. Snažila jsem se ho kontaktovat já, ale marně. Otec se na Davida neustále ptá, jestli se mi už David ozval a já mu každý den oznamuji, že se mi ještě neozval.

Za nějaký čas jsem se si zabalila nějaké věci a vydala jsem se do Rubavy, abych našla svého bratra. Ale nejprve jsem zavolala strejdovi, jestli bych se u něj nemohla zastavit, jelikož jsem je dlouho neviděla a strejda Jirka mi řekl, že není žádný problém, naopak, že bude moc rád, když mě uvidí. 

Když jsem konečně dojela do Rubavy zkoušela jsem to rovnou u strejdy Jirky doma, ale nikdo tam nebyl. To bylo trochu divné, že není doma ani teta Bíba. Sedla jsem si opět do auta a jela jsem tedy rovnou do nemocnice, jelikož jsem předpokládala, že Jirka bude určitě tam. Tak kde jinde, když není doma a jinde, než v práci se nezdržuje.

To je divné, dlouho jsem tu nebyla a vůbec se Rubava nezměnila a vše si tu pamatuji, všechny cesty, které vedou do nemocnice. Když jsem dojela do nemocnice, tak jsem šla rovnou na urgent, kde mě zastavila nějaká sestra a zeptala se mě, "Promiň tě, potřebujete něco?" Otočila jsem se a odpověděla jsem, "Ne, já se tu vyznám. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli tu je primář Bojan." Zvedla se z recepce a řekla, "Ano je, ale teď má momentálně jednání. Tak se tu posaďte a počkejte." Jen jsem protočila oči a odpověděla jsem, "Nebudu tu čekat, budu čekat před jeho kanceláří a nebojte, já se tu vyznám. Nejsem tu poprvé, i když si mě tu nepamatujete a já si zase nepamatuji vás. Takže jsme si kvit." Otočila jsem se a šla jsem ke kanceláři a nečekala jsem na žádné odpovědi. 

Čekala jsem tam docela dlouho a tak trochu jsem se modlila, aby mě neviděl David, protože jsem ho chtěla překvapit s Jirkovou pomocí. Když už konečně skončili jednání, tak jsem rychle zaklepala na dveře a bez vyzvání jsem vešla dovnitř a pozdravila jsem, "To jsem si mohla myslet, když nejsi doma, tak budeš v nemocnici a budeš pracovat. Ahoj strejdo, jak se tu máš." Jirka se zvedl ze židle, přišel ke mě a objal mě, "Ahoj Terezko, tak rád tě zase vidím." Jeho objetí jsem opětovala. Poté mi ukázal na židli, a já jsem si sedla, abychom si mohli popovídat. "Tak co, jak se máš v Praze?" Usmála jsem se na něj a odpověděla jsem, "No, je tam docela nuda, bez Davida a hlavně, teď jsem terčem táty a to jsem už nemohla vydržet, takže jsem si vzala nějaké věci, vzala jsem si dovolenou z nemocnice a utekla jsem od táty. A co vy, jak se tu máte vy, tu v Rubavě?" Jirka se opřel do křesla a řekl, "Aha, tak víš, že váš táta je takový. Takže ty už pracuješ, to jsem nevěděl, David se mi nezmínil. On se vlastně o tobě nezmínil vůbec. Vy jste se nějak pohádali." Vzdychla jsem a řekla, "Ne, nepohádali. Ale úplně se ode mě odřízl a já nevím proč. Trochu mě to mrzí, proto jsem také tady. Chtěla jsem ho vidět a možná tě i o něco poprosit a zeptat se tě." Jirka se ke mě naklonil a řekl, "No, tak se zeptej Terezko." Nadechla jsem se a řekla jsem, "Nemáte tu ještě volné místo? Třeba by se ti tu hodili šikovné ruce traumatologa a anesteziologa. Já vím, že to je zvláštní kombinace, ale mě prostě anesteziologie nestačila a chtěla jsem být vyjímečná a všestranná." Jirka se na mě nevěřícně podíval a řekl, "No, jedny šikovné ruce by se mi tu hodili, ale ty si přece v Praze." "No, to je sice pravda, ale já tam už nebudu, kvůli tátovi. Dusí mě tam. Strejdo prosím, já to tam nedám." Jirka se jen usmál a poté řekl, "No, co mám s tebou dělat. Moc rád tě přijmu." Vyskočila jsem radostí a přes stůl jsem strejdu začala objímat.