Smlouva ✔

1.

Kolikrát jsem uvažovala, jaký by to bylo, narodit se do normální rodiny. Táta s mámou by chodili do normální práce a já bych si žila klidný normální život. Jenže co je vůbec normální, že jo? Ve skutečnosti táta vlastní velkou firmu na zpracování kovů a jeho největší rival je jeho nejlepší přítel. Jak zvrácené. Máma je žena v domácnosti, která má na vše pomocníky a já jsem po ukončení univerzity skončila u táty ve firmě, ač jsem toužila dělat něco zcela jiného. Nenávidím tenhle svět, ale pravda je taková, že už jsem si od narození tak nějak zvykla.

Mojí jedinou spásou a nadějí zůstat taková jaká jsem je Marwin. Kluk, kterého miluju už od střední. Jsme spolu téměř pořád a dnes, na večeři k mým dvacátým pátým narozeninám mě chce přede všemi požádat o ruku.

Stojím před skříní a z nechutně velkého množství oblečení, které mi sem strká máma a které já si stejně nikdy nevezmu na sebe, si vybírám něco, co se na takovou slavnostní chvíli bude hodit. Postupně vyhazuju na postel několikatery šaty. „Tak" zavírám obrovskou skříň a hledím do zrcadla, které je přes celou část jejích dveří. Nevypadám na pětadvacet. Dlouhé vlasy mi padají z ramen na záda a moje drobná postava mě řadí spíš k náctiletým. Vrásky jsou taky ještě v nedohlednu a oči mi září na sto mil. Jenže to bude asi tím, že se tak moc těším, až večer řeknu ‚ano'.

„Shannie? Přišel Marwin!" Nakukuje mi do pokoje služebná. Naposled zkontroluju světloulince růžové šaty a už běžím dolů ke vchodu, kde skáču do Marwinovo náruče.

„Ahoj!" Šeptám do jeho rozesmáté tváře.

„Ahoj lásko, tak co připravená?" Hladí mě láskyplně po tváři. Oba víme, že to nebude jednoduché a hlavně otec s tím nebude souhlasit.

„Připravená. S tebou ke všemu." Kradu si ještě jeden polibek, než se oba vydáváme ruku v ruce do jídelny. Jenže hned ve dveřích se zastavuji a hledím před sebe. Myslela jsem si, že to bude čistě rodinná večeře, ale jak to tak vypadá, můj otec pozval i Steixnerovi. Starý pan Steixner mi ani tak moc nevadí, i když pro okolní svět je to pro naší firmu největší konkurent a soupeř, pro mě je to jen rodinný známý. Žena, která sedí po jeho boku mi je taky jedno, ani nevím, která to je, střídají se totiž po jeho boku jako počasí. Největší problém mi dělá Mathias. O dva roky starší, sice inteligentní, hezký kluk, každá holka se za ním otočí, ale já ho prostě nemusím. A navíc, počty jeho milostných zářezů se blíží k trojmístnému číslu. To je o něm všeobecně známo. Už tím je mi nesympatický. Ne však já jemu. Usmívá se na mě a z jeho očí necítím nic špatného a zlého. Škoda, mohla jsem mu přičíst další mínusové body.

Rychle se podívám na tátu, který už na mě asi delší dobu kyne, abychom se posadili. Přecházíme tedy ode dveří ke stolu a Marwin mi jako správný gentleman odsouvá židli, na kterou usedám. Teprve až poté si sám sedá vedle mě. To už naše hospodyně Ruth staví na stůl velkou starou zdobenou terinu a každému nalévá po naběračce polévky. Zeleninová s nudlemi, tu mám nejradši a ona to ví. Proto jí taky máme dnes k večeři. Je to můj večer. Jako druhé se podává grilovaný pstruh s opečenými bramborami a restovanou zeleninou. Další moje oblíbené jídlo. A všeho je tak akorát, aby se mě i ostatním vešlo do žaludku to nejdůležitější, dort.

Když máme všichni dojedeno a Ruth i její pomocnice ze stolu vše sklidily, nastává ta důležitá chvíle, kdy vstávám a začínám přijímat gratulace. Jako první mi přeje mamka. Její oči jsou tak jako pokaždé zality slzami a tak jako pokaždé mi přeje jen to nejlepší. Po ní následuje táta a i on má kupodivu skelné oči. Když se se svou gratulací blíží Mathias, nejraději bych vzala nohy na ramena a utekla co nejdál. Nechci mu podat ani ruku, ale byla by to ode mě velká nezdvořilost. Proto se přemáhám a natahuju jí k němu.

„Shannie, jediné, co ti teď přeji je zachování chladné hlavy. Věci nejsou tak hrozné, jak na první pohled působí." Tajemně zašeptá a dá polibek na rty. Zírám na něj jako puk. Vůbec netuším, o čem to mluvil. Ale nemám moc času, jelikož už mi přeje starý, i když v padesáti to stáří ještě není, pan Steixner a po něm ta jeho. Gratulaci od Marwina si vychutnám později a jsem si jistá, že nezůstane jen u slov.

Ruth na vozíku přiváží velký, několikapatrový dort, který staví přímo přede mě a všichni okolo zpívají „Hodně štěstí, zdraví! Hodně štěstí, zdraví..." S úsměvem na tváři beru do ruky dlouhý nůž a krájím první kousek. Poté se tohoto krájecího úkolu ujímá Ruth a já, držíc se za Marwinovu ruku jdu na místo, odkud vidíme úplně na všechny.

„Chtěl bych něco říct, když dovolíte!" Ozývá se Marwin a mé srdce zvyšuje svou frekvenci úderů nejmíň na tři sta. Už je to tady.

„Prosím Marwine, pověz, co máš na srdci." Vyzve ho táta a i s ostatními si sedá zpět ke stolu, na kterém už u každého místa čeká talířek s kouskem dortu.

„Já," natáčí se Marwin ke mně. „Shannie, miluju tě celým svým srdcem, nepotřebuji k životu nic jiného, než tebe. Staneš se mojí ženou a půjdeš tou životní poutí se mnou? V dobrém i zlém?" Poklekává přede mně a z kapsy vyndává krabičku s prstýnkem.

„Ano, ano, ano!" Vyhrknu, ještě než stačí onu krabičku otevřít.

„Je mi líto, že musím do takové romantické chvilky zasáhnout, ale to nepůjde!" Kazí mojí radost táta. Zhluboka se nadechuji, zatínám zuby a čekám, co vymyslí. „Marwine, jistě mou dceru miluješ a i když tě nemám v lásce, věřím, že bys jí miloval tak, jak si zaslouží. Ale ..."

„Žádné ale tati! Já ho miluju a je mi jedno, jestli se ti to líbí, nebo ne. Marwiho si vezmu!"

„Nevezmeš!"

„Vezmu!" Trvám si na svém a mít místo očí meče, už by byl táta mrtvý. Tak moc ho teď nenávidím.

„Ne, Shannie, nevezmeš a hned ti řeknu proč, než mi zase skočíš do řeči! Uzavřeli jsme s Hugem smlouvu, podle které se vdáš za Mathiase. Svatba je příští víkend!"

„Za něho?" Mířím svým rozechvělým prstem na zmíněnou osobu u stolu. „Nikdy! Vezmu si Marwina a konec, tohle mi nemůžeš nařídit! Mám svý práva a nejsme v minulosti, abyste byli takový kuplíři a domlouvali dětem sňatek!"

„Shannie, uklidni se!"

„Jak se mám uklidnit, když prodáváš vlastní dceru, jedinou otče, jedinou!" Zmítám se v Marwinově náručí.

„Ta smlouva je platná a pokud nebude dodržena, hrozí vysoké sankce!"

„Takže vy jste z vlastních dětí udělaly zboží? To jsme nějakej kus kovu, abyste s náma takhle obchodovali?"

„Shannie, dost!" Řve, až mi zaléhají ušní bubínky. „Řekl jsem, že si vezmeš Mathiase a..."

A já jen sleduju, jak se táta chytá za srdce a hroutí se k zemi. Všichni se okolo něj sbíhají, jen já se otáčím a bořím svůj uplakaný obličej do Marwiho hrudě.