Smlouva ✔

31.

Ani nevím, jakým zázrakem jsem se dostala domů. Možná mě řízení trošku uklidnilo, ale doma má nervozita nastupuje nanovo. Raději se klidím do kuchyně, kde se dávám do vaření jednoduché večeře. Sice bych si raději sedla ke klavíru a zahrála něco rychlého, svižného, vesele smutného, ale v obýváku teď sedí Mathias s otcem, který mu zase mluví do duše ohledně firmy.

Večer se táhne jako čínská nudle. Pokud se bavíme, v uvozovkách bavíme, o firmě, tak to ještě jde. Jenže jak otec přechází do soukromí a vyzvídá, začíná se ve mně ten malý špagátek nervů natahovat a chvilku před jedenáctou mám pocit, že musí každou chvíli prasknout. Chápu, že tentokrát je v tom Mathias nevinně, otec ho v mnoha věcech provokuje, ale na mě je toho moc.

„Jdu spát. Dobrou." Zvedám se a odcházím nahoru. Ve svém pokoji beru nejnutnější věci a mířím do ložnice Mathiase. Sprcha, ve které se vyhřívám na své poměry trošku déle, než jsem zvyklá, uvolňuje moje svaly a uklidňuje pocuchané nervy. Když vycházím z koupelny, jsem už docela v klidu. Ten mě ale přechází v momentě, kdy se přede mnou zjevuje Mathias jen v boxerkách a s vráskou na čele mi vyčítá, že jsem ho nechala s otcem samotného.

„Co prosím?" Zastavuji se kousek od něj. Nemluvím nahlas, nechci, aby otec něco věděl. Kolikrát mi přijde, že slyší i trávu růst, proto šeptám.

„Víš jaký je a ty si odejdeš. Zase do mě hučel kvůli dítěti. Co jsem mu měl říct?" Šeptá stejně i on.

„Že spolu nespíme? Co jinýho bys mu chtěl říct." Bouchnu ho pěstí do hrudi, abych dodala svým slovům váhu a také proto, že to ve mně opět začíná vřít.

„Jo? A to, že jsi podepsala papíry k rozvodu, to jsem mu měl taky říct?" Cedí přes zuby.

„Ani ses nepodíval dovnitř!" Další rány přistávají na jeho vypracovaných svalech. To už mi však chytá ruce.

„Shannie, neprovokuj!"

„Neprovokuj? Já? Tak mě přestaň držet! Pust!" Dohaduju se s ním jak malé dítě a snažím se vytrhnout ruce ze sevření. Jenže Mathias se nehodlá tak lehce vzdát. Nesmyslně spolu zápasíme a hádáme se. Po chvilce je zřejmé, že veškerý hněv v nás, co se za tu dobu nashromáždil, vybublal nahoru, jako bublinky v šampaňském. A otec byl ten, který to šampaňské odšpuntoval.

Kdybychom měli víc rozumu, kdybychom byli schopní spolu víc komunikovat, kdybychom to nebyli my dva, kdyby mezi námi nebylo takové napětí, jaké je, kdyby...

Ani nevím jak, ale padáme na postel, kde já končím na zádech a Mathias nade mnou. Jsme zadýchaní z neustálého přetahování a tichého hádání se, ale je tady ještě něco. Napětí. Napětí, které se kumuluje a sílí.

Sleduji jeho obličej, nabývající jiného smyslu a připadám si jako pilot formule jedna, který na startu túruje svůj monopost a čeká, až se všechna světla na rampě rozsvítí zeleně, aby mohl vyrazit kupředu. Moje světla jsou v tuto chvíli Mathiasovy oči. Stejně zelené, stejně zářící a stejně značící start.

Zvedám hlavu a doslova se zakusuji do jeho rtů. Znova a znova. Nemůžu se jich nabažit, jak jsou úžasné.

Bože! Jak jsem mohla tomuhle tak dlouho odolávat?

Úplně ztrácím hlavu a nejsem v tom sama. Mathias se podvoluje a naše nenávist přechází do spalující vášně. Cítím naše vzrušení, ale všechno se děje tak rychle, že není čas přemýšlet nad vhodností okamžiku. Nic neexistuje, jen on a já, ztraceni jeden ve druhém.

Jeho sladké rty hladově líbají každičký kousek mého obličeje, kde se mísí náš uvzdychaný vzduch, a já rukama sjíždím po úžasně pevném těle k lemu boxerek, který stahuji dolů, co to jde. Chytám jeho chloubu do ruky, pevně stisknu a cítím, jak mě zaplavuje příjemné teplo příslibu následujících minut. Mezi tím moje košilka končí vyhrnutá nad prsy, které Mathias zaplavuje tisíci horkými polibky. A pak...

A pak to přichází.

Rychle do mě proniká a přiráží až na samý konec. Z úst se mi dere sten, pánev letí nahoru, nehty se zarývají do zatnutých paží, ale to už Mathias nasazuje zběsilé tempo, které kopíruje veškerou naší bojovnou náladu. Není to žádné jemné milování, je to zběsilé živočišné šukání, které nás oba dohání k šílenství, jenž po několika minutách končí ve sladkém zhroucení.

Nevím, jestli máme dostatek kyslíku, protože oba lapáme po dechu a naše srdce se nechtějí uklidnit. Ale je nám nádherně.

Po chvilce, kdy Mathias leží na mé hrudi a já ho hladím po upocených vlasech, mi dává velký něžný polibek a lehá si na záda vedle mě. A zatímco dech i srdeční aktivita se dostávají do své obvyklé frekvence, oči upřeně zírají na strop, začíná nám docházet, co se stalo.

„Co se to... Proč?" Vypadne ze mě.

„Začala sis." Odpoví Mathias, ale dál sleduje strop, jakoby tam bylo něco zajímavého. Možná si tam právě jako film přehrává právě prožité chvíle. A já bych tak ráda věděla, co si o tom myslí. Taky je z toho unesen, tak jako já?

„Já, já jsem..." Zakrývám si obličej rukama. Bylo to něco úžasného, proč to chci zase zničit? Dodávám si odvahy ve svém sexem zmateném mozku, natáčím se k Mathiasovi a odhodlávám se. Jenže než stačím otevřít pusu, ozývá se prostorem něco jiného.

„Vyjela jsi po mě, co jsem měl asi dělat? Víš moc dobře, jak moc tě chci, jak na tebe moje tělo reaguje a ty... ty, kurva Shannie! Tohle se nemělo stát. Teď už ne. Byla to chyba." Zvedá se z postele, natahuje boxerky a odchází pryč.

Nechává mě tam samotnou s bolestí v srdci, zmatkem v hlavě a spoustou výčitek. Potom, co se stalo to, co jsem nikdy nechtěla, přesto o tom někde vnitřně snila. Slzy mi stékají po tvářích a vpíjejí se do sexem načichlého prostěradla.

Nenávidím se!

Ještě uslzená jdu do koupelny pod sprchu a doufám, že mi pomůže k nějakému klidu. Jenže je to pouhé zdání. Klid se nedostavuje ani po studené vodě. Proto toho nechávám, utírám se a jdu si lehnout. Jenže při pohledu na postel, se mi vrací vše, co se tam stalo. Slzy se opět kutálí dolů, proto se otáčím a lehám na sedačku. Kolena, kolem kterých omotávám své ruce krčím až k bradě a s hořkostí v duši usínám.