Smlouva ✔

21.

„Shannie, pojď, opatrně, tak a seď!"

„Hm."

„Chvilku vydrž a budeme doma."

„Doma. Postel. Půjdeš, ty jdeš se mnou?"

„Shannie, jsi opilá. Jsi sice kouzelná, jak se směješ a toužíš po mně, ale trošku jsi přebrala. Nemělas pít všechno, co před tebe kdo postavil, víš?"

„Já, tebe..."

„Pšt, za chvilku jsme doma."

„Hm."

„Děkujeme a nashledanou. Shannie, pozor. Ukaž, já tě raději vezmu."

„Hups, nějak se ten svět točí, haha."

„Jasně, jen doufám, že nebudeš zvracet, když jsi teď hlavou dolů. Když tak řekni Shannie, jasný?"

„Jasný, kapitáne!"

„Opatrně, pozor na hlavu, tak a sedej, vysvléknu tě a půjdeš spát."

„Ne, ne, ne, já tě taky svlíknu a potom..."

„Shannie, nevíš, co děláš."

„Chci tě líbat!"

„Nechceš!"

„Jak můžeš vědět?"

„Vím. Pojď si stoupnout, tak, jedna ruka, druhá ruka. Teď je dej kolem mýho krku Shannie."

„Hm."

„Shannie, nezlob!"

„Já tě chci!"

„Já tebe taky, ale až o tom budeš vědět."

„Já vím!"

„Nevíš a už se o tom s tebou nebudu hádat. Lehnout a spát!"

„Ty se mnou."

„Ach jo Shannie, co se mnou děláš?"

„Miluju tě."

„Já tebe miluju, ty mě zatím nechceš. Ale to se změní lásko. Dobrou noc!"

„Brou."

***

„Dobré poledne ospalko!"

„Cože?" Promrkávám slepené oči a snažím se rozpoznat, kde to jsem. Hořká pachuť v ústech mi jen matně napovídá, co se asi včera dělo. Já vím jen o klubu na lodi, baru, tanci s Mathiasem a řadě skleniček přede mnou.

„Bože, řekni, že jsem neudělala něco, čeho bych litovala!"

„Neboj" sedá si Mathias na kraj postele a počechrá mi zplihlé vlasy. „Nic jsi nevyváděla."

„Nelži, vím o sobě, že mám hrozný opice. Jsem potom až moc pravdomluvná." Zapírám se o lokty.

„Takže, pokud jsem ti něco řekla, ber to, jako bys to nikdy neslyšel. Jasný?"

„Jasný! Dáš si něco k jídlu?"

„Ne, dík, jenom kafe a hodně mlíka, prosím." Padám znova do peřin, čekajíc, než se Mathias zvedne a odejde do kuchyňky. Ruce pokládám na čelo a snažím se postupně vracet ke včerejšku. Bože, jestli jsem něco plácla?!

Jenže ať se snažím jakkoliv, na nic si nepamatuju. Moje paměť si hodila dovolenou po jedné z těch nechutně hořkých skleniček, které jsem pila. První objednal Mathias, ano, říkal, že to byla skotská, pak jsem měla minerálku a pak druhou skleničku po tanci a pak si ke mně někdo sednul, když si Mathias odskočil a objednal mi další. No a pak mám okno. Ksakru!