Ležela jsem ve svém pokoji a s naprosto zklidněným tlukotem srdce, poslouchala písničku Shove it. Rukou jsem si vyťukávala rytmus do dřeva kytary a užívala si hlasu, mého největšího idola a vzoru. Rogera Taylora.
,,Kláro, mohla by jsi alespoň na chvíli přestat poslouchat pořád dokola tu samou písničku." ozval se otrávený hlas z obýváku.
Já, Magda a Eliška, studentky grafárny v Praze a taky tři grácie, které si platí podnájem, aby nemusely žít na intru. Naštěstí mě čekalo už pouze pár měsíců společného bydlení s dvěma často otravnými holkami, než začnu úplně nový život po vysoké škole, v mých čerstvých pětadvaceti letech ze mě bude diplomová grafická designerka.
Naštvaně jsem vypla písničku a rozhodným krokem šla až ke dveřím, kde jsem zahlédla Magdalenu, rozvalovat se na gauči.
,, Za prvé jsem Charlie, ne Klára. Kolikrát to mám ještě opakovat? Za druhé tu písničku mám tak potichu, že ji skoro ani neslyším a za třetí to není pořád ta stejná. " zahučela jsem na Magdu, která se válela na gauči a koukala na Dva a půl chlapa.
,, No tak to pardon, mě totiž všechny ty písničky přijdou stejný... Charlie!" zamrmrala. Strčila jsem do ní, aby ten svůj zadek posunula a sedla si vedle ní. Rozklikla jsem si Instagram a našla Rogerovi fotky, nad kterými jsem se několik minut rozplývala. Nedovedla jsem si představit, že tohohle muže pozítří uvidím na živo, na koncertě v Los Angeles. Ano, slyšíte správně. Z brigád jsem si ušetřila na letenku, na jeden trochu pofidérní hotel a hlavně na VIP vstupenku do první řady a těšila se na to, že uvidím můj největší vzor z pár metrů.
,, Charlie já nechápu co na něm vidíš, místo toho, aby jsi s námi jela potom v létě na nějaký fesťák, spoříš si přes rok na lístek do první řady, kvůli chlapovi, kterému je sedmdesát. " vytrhla mě ze slintání nad Rogerem.
,, Jenže mě se líbí a mám ho ráda." zavrčela jsem a najela na další fotku.
,, Vždyť má ženu ne? A děti dokonce starší než jsi ty. " protočila očima.
,, O to přece vůbec nejde, stejně se k němu nikdy nedostanu. Ale uvidím ho, bude jen pár metrů ode mě a já budu vědět, že jsme dýchali stejný vzduch..."
,, Jsi cvok. Fakt. Neříkám kdyby mu bylo těch dvacet jako když začínali, ale maria pano, tobě je dvacetpět a jemu sedmdesát."
,, Řešíme tady kraviny. Zaprvé je nemožné se s ním kdy setkat a za druhé jeho žena je asi stokrát hezčí než já. " zabořila jsem bradu do kolen.
,, A proč jsi tedy minule odmítla Adama a vymlouvala se na to, že nikoho nechceš. " zahýbala obočím.
,, Protože fakt nikoho nechci. "
,, Nikoho nechceš kvůli chlapovi, který by mohl být tvůj děda. Hmmm. Adam, hokejista, hezký, bohatý kluk s motorkou a ty tady slintáš nad fotkami dědy. "odfrkla naštvaně.
Opravdu by se ve mě v tu chvíli krve nedořezalo a i Magda byla překvapená z toho, jak moc dokážu zvýšit hlas.
,, Jenže Adam je idiot, který neví o hudbě vůbec nic, jediný co poslouchá je pouze naprosto mizerný rap jeho kamarádů. Neví kdo to jsou Queen, Freddie Mercury a nebo Kiss. O Rogerovi minule řekl, že si myslel, že je to můj příbuzný a proto mám tolik jeho fotek. A jestli ještě jednou řekneš, že je Rog děda, tak po tobě hodím první věc co budu mít po ruce. "obořila jsem se na ni a vyhoupla se rozzuřeně na nohy.
Začala se smát.,, Adam is zřejmě myslel, že je tvůj děda."klátila se až se za břicho popadla a rozhodně nečekala, že jí učiní mokrou páchnoucí voda z vázy na stole.
ČTEŠ
I was born too late
Fanfic,, Nesnáším se za to, že jsem se narodila moc pozdě." sklopila jsem své tváře, po kterých stékaly slzy.,, Já zase za to, že jsem se narodil příliš brzy. " Doporučuji 13+