I was born too late

Just forty-five

Za spokojeného mlaskání za zády, jsem umývala pánev od těsta na palačinky a i při této ne zrovna příjemné činnosti se usmívala tak šťastně jako už dlouho ne. Celá tahle situace, ti dva, včerejšek, dnešek a to jak se kuchyní ozývalo pouze mlaskání, mě nutilo se bezustání usmívat. A pohled na ty dva strávníky byl ještě rozkošnější, div se jim, jak se říká, nedělaly boule za ušima, když do sebe soukali palačinky s tvarohem a marmeládou, naší českou, kterou mi dovezla má návštěva.

,,Chutná?" protáhla jsem zvědavě a opřela se o desku linky. Podívali se na mě, jako bych je vyrušila při nějaké důležité motlidbě a ne při jídle.,,Dobrá, ptát se nebudu." povedla jsem ruce do vzduchu a posadila se na židli. Zase jsem byla mezi nimi a nevěděla co nám vlastně říct. Bylo to celé tak trapné a zneklidnující, přesto však úsměvné. Jeden jsme na druhého házel nervózní pohledy, plné očekávání toho co ss vlastně bude a nakonec jsem zjistila, že já budu muset být ta rozumná a něco říct.

,,Rogi, Bene." oslovila jsem je a zkoumala místo jejich tázavých výrazů, raději desku stolu.,, Myslím, že bychom neměli mlčet. To co se včera dělo, se prostě stalo a velmi k tomu dopomohl alkohol. Proto chci ujasnit to co cítím já." nabírala jsem odvahu a pohlédla na Bena, kterému povadly koutky.,,Bennie, tebe mám opravu moc ráda, vážně moc a záleží mi na tobě. Jsi teď můj nejbližší přítel a tam to také končí." ukončila jsem větu spolkutím poslední hlásky a všimla si toho, že i přes to jak smutný a trochu v tu chvíli i stydlivý je, daroval mi jeden z jeho nejlaskavějších úsměvů. S pohledem do modrých oči mě polila větší nervozita a strach, Roger vypadal tak přísně a zařazeně zároveň.,,Rogi a tobě nemůžu říct nic jiného, než že tě miluju více než si dokážeš představit." špitla jsem a sklopila oči k mým zapleteným prstům do sebe, ve kterých se snažila skrýt svou nervozitu. Neodvážila jsem se podívat se na něj, když jsem slyšela odsunutí židle.

,, Já si skočím na záchod." vtrhl do toho rozklepaným hlasem Ben a vystřelil z kuchyňky rychlostí blesku, div nezakopl o nohy židle. Zřejmě chtěl uniknout té napjaté atmosféře, jež by se dala krájet. I já sama bych nejraději utekla, ale dlaň na mé tváři mě zcela uklidnila. Moje královna si vedle mě přiklekla a otočila si mou tvář směrem k sobě. Zkoumal mě nějakou chvíli jako exponát v galerii umění, tak jak to udělal už několikrát.

,,Nemusíš se bát, nebudu se na tebe, ani na Bena zlobit. Ostatně jsem tomu přihlížel a přidal se také." zacukaly mu koutky.,,Připadal jsem si včera po dlouhé jako s Freddiem, tak infantilně a přitom krásně." zavrtěl hlavou nad myšlenkami, které se mu točily hlavou.,,Hlavně to vše co jsem včera řekl, jsi pamatuji. Vím, že mě miluješ a já tě taky miluju moje Char." nedal mi možnost se ani nadechnout a drobným tlakem na mou šíji si mě natiskl ke rtům tak mocně, že jsem měla pocit jako bych na židli levitovala. Ve chvíli kdy prsty zavítal k prvnímu knoflíčku jeho košile, protože se chtěl podívat co mám pod ní, s zamlaskáním jsem jej musela odstrčit.
,, Nene. Je tu Ben, navíc ty by jsi měl co nejdříve domů, včera jsi Sar ani nedal vědět, bude mít strach kde jsi." upozornila jsem jej.,,Dobře mami." protočil očima a s přidržením stolu se vyhoupl na nohy.,,Ale co nejdřív to chci vynahradit zlatíčko." pronesl hrdě a popravil si své lehce zkrácené vousy.

,,Charlie, kam jsi dala to oblečení co jsem si u tebe nechával?" ozval se Benův hlas z poza rohu, kde nervózně postával.
,,V poslední zásuvce v ložnici." odvětila jsem rychle, protože jeho otázka vypadala naléhavě a stejně tak, také odběhl pryč.
,,Copak, nestihl jsi to na záchod mlaďochu?" zakřičel Roger a hlasitě se smál. Já jen nad těmito řečičkami protočila oči. Ben se s půl úsměvem vrátil během minuty již v jiném spodním prádle i kalhotách a obdařil Rogera úšklebkem.
,,Na záchod jsem to stihl a taky zjistil, že díky včerejšku potřebuji vyměnit prádlo, nějaký problém?" uchechtl se a já založila tvář do dlaní, moc dobře jsem věděla kam tohle směřuje. Dva alfasamci, kteří se budou předhánět v dosahu čůrání.
,,Jo tak, tebe ještě nepřešla puberta." zasmál se provokativně Roger, čímž blonďáka vyzval na souboj.,,Tohle není puberta, ale Charlie." odvětil Ben.,,Copak s tebou to nic neudělalo?"
Tváře se mi zbarvovaly do ruda. Bylo zvláštní to poslouchat, bavili se jako bych tam nebyla.,,Udělalo, ale já už takové věci ani neřeším, s Charlie je to má každodenní rutina."