I was born too late

Just twenty-two

,, Stevene. Máte potom ještě čas semnou zajet na nákup? Potřebuju dokoupit nějaké jídlo a hygienické potřeby." zeptala jsem a nervózně si tahala klouby prstů.

,, Charlie. Já mám čas vždy, je to moje práce." uchechtl se.

,, Pardon, jsem úplně mimo." skousla jsem si ret a zmeteně zamrkala.

,, Potřebujete se vypovídat? Vypadáte, že brzy vybuchnete."

Zadívala jsem se do zpětného zrcátka do přívětivých očí.

,, Neřekne nikomu nic?" promnula jsem si oba rty. Zadívala jsem se provinile, protože tohle je úplně cizí člověk a přesto bych se mu ze všech svěřila nejraději.

,, Vězte, že já jsem Vám o Rogerovi řekl víc, než jemu o Vás." zasmál se a mrknul, aby mě povzbudil.

,, Mohli by jsme si tykat Stevene? Myslím, že by to potom bylo mezi námi mnohem volnější."

,, Když budeme jen my dva, nemám námitek, ale před panem Taylorem ti budu říkat slečno. Myslím, že by se mu to moc nelíbilo."

,, Takže ti můžu říkat Stevee?" vypískla jsem a zatleska jako kluk, co právě pod stromečkem našel autodráhu.

,, Raději bych Stevena, Charlie." namítl se ztuhlým úsměvem.

,, To je, ale škoda." zaskuhrala jsem s ohrnutým spodním rtem.

,, Mám ti říkat Klárko?" rýpnul si a poté zasmál, když uviděl můj zabijácký výraz.

,, Dobře, tak tedy Stevene-" nadechla jsem se s úsměvem.,, Čím vším ti mám vymluvit díru do hlavy?"

,, Tak třeba, proč dneska máš schůzku se Sarinou? Vypadá, že to je to nejdůležitější, co tě trápí."

,,Jednoduše, jdu zachraňovat manželství chlapa, kterého asi miluju." řekla jsem rychle a bez caviků.

,, Páni, v jedné větě tolik informací." vykulil oči.,, Můžu mít jenom jednu otázku Charlie."

No jasně...!

,,Jak jen možný, že tak mladá holka si najde zalíbení v muži, který je o tolik straší? A to vím, že ti nejde o peníze." zeptal se s mlasknutím.

,,Víš že ani nevím. Od malička poslouchám Queen, potom The Cross a když mi bylo patnáct, propadla jsem jeho kouzlu." vysvětlila jsem jednoduše a mykla rameny.,,Není to jednoduché."dodala jsem tiše.

,,Takže jsi se zamilovala a přitom právě jedeš vysvětlit jeho ženě, že se nic neděje. Má to logiku?" pousmál se.

,, Nemá. Nemá to vůbec žádnou logiku." přitakala jsem se smíchem.

,, Každopádně jsme tady Charlie. Hodně štěstí." usmál se na mě povzbudivě a nabídl mi svou ruku mezi sedačkami.

,, Děkuju." špitla jsem a ruku mile ráda přijala.

,, Až budeš končit, napiš mi. Budu tady v restauraci za rohem." mrkl na mě spiklenceky jedním okem a poté se uculil.

,,Už se těším, až to budu mít za sebou." povzdechla jsem si.

,,Pan Taylor mi psal, že tě mám donutit, si potom jet něco koupit na sebe a do bytu."

,, To je celý on, potom spolu něco spácháme ale radši půjdu, ať nepřijdu pozdě, to by nebyl nejlepší začátek.

Sar seděla u jednoho z kulatých stolů u okna a jakmile mě zahlédla přicházet koutky se jí pozvedly. Dobrý.

,, Dob- teď ahoj." řekla jsem a klepal se mi hlas.