I was born too late

Just thirty-two

,,Zlato, já nevím co si vzít na sebe."kňourla jsem do telefonu a převalila se na posteli.

,,Však si na sebe nic brát nemusíš."

,,Rogi! To není legrace!" prskla jsem s přihmouřenýma očima, tedy ne že by to Taylor mohl na druhé straně telefonu vidět.,,Je to důležitý nechci vypadat směšně a navíc na čím víc let budu vypadat, tím lépe." ano, tohle byli důležité, protože Rogerův nejstarší syn by mohl být skoro můj otec, ten druhý by mohl být můj kluk a jeho dvě dcery jsou podobně staré jako já, až na třetí Lolu. No, tak ta by mohla být má jen o pár let mladší sestra.

,,Vem si ty černé šaty, co jsme byli minule kupovat." nadhodil jeho velice častým flirtovným hlasem.

,,Myslíš ty co jsi mi vnutil, ty s tím velkým rozparkem?" vykulila jsem oči.

,,Přesně ty, hrozně moc ti sluší." básnil mi do sluchátka.

,,Ale vždyť je ten rozparek moc velký." fňukla jsem a protáhla se na loži znovu jako kočka.

,,Když budeš takhle mluvit zlato, tak se nemusíš bát o svůj věk." zasmál se.,,Vem si je, uděláš mi tím radost."

,,Stále jsi nedospěl, že?" uchechtla jsem se a začala se sesouvat z postele, abych si ty šaty ještě jednou pořádně prohlédla.,,Alee, tak když ti to udělá radost." broukla jsem lhostjně, avšak bylo jisté, že to myslím vtipně, jelikož Rog se začal do sluchátka smát a poté spíše hihňat.

,,To bude můj největší a nejlepší dáreček." poznamenal s úsměvným podtónem hlasu. Kdybych ho měla u sebe vím, že bych mu jednu plácla, protože jsem si na místě uměla představit jeho výraz.

,,Sprosťáku!" mlaskla jsem.

,,Taky tě miluju." zašeptal, zřejmě aby ho někdo neslyšel a zavěsil, za jeho krásného smíchu, telefon.

Pousmála jsem se na fotku, kterou mám nastavenou u jeho čísla. Jsme na ni spolu, kdy jsem k Rogerovi přitulená a on má bradu zabořenou do mých vlasů. Vyfotil nás totiž takhle jednou Adam a pak mi ji poslal se slovy : Chci odškodné. Mám cukrovku.

Shodila jsem ze sebe saténový vyšívaný župan a vzala si černou krajkovanou podprsenku, u čehož jsem se modlila, aby pod šaty nebyla moc vidět. Dlouho jsem přemýšlela, zda si vzít kalhotky do takovýchto šatů a nakonec jsem usoudila, že by kazily celý dojem. Sama prodavačka, která nám s nimi pomáhala mi, když Rog odešel řekla, že nebude na škodu je nechat doma a vzít si nějaké pěkné silonky s krajkou. Tak jsem také udělala.

Mé další kroky mě zavedly do koupelny, kde jsem velice dlouho promýšlela co s vlasy. Vím, že Roger má nejraději, když jsou rozpuštěné, ale ještě raději má, když mi je může sám poté rozpustit. Tudíž jako dobrý nápad, mi přijde drdol nastarnu, spuštěný dolů a převázaný zlatou stužkou, která ladí s náušnicemi a sponami na černých lesklých lodičkách. Nechávala jsem si make up záměrně až na poslední chvíli, abych věděla jak moc si mohu dovolit experimentovat. Nakonec jsem se stejně rozhodla pro svou klasiku, lehce zvýrázněné oči linkou a červená rtěnka, u které měl Brian minule prostoje s tím, že už ji mám vpitou do kůže. Čímž na zkoušce vyvolal hádku mezi sebou, Rogem a Adamem, kterým se to takhle líbí. Na Brianovu obranu, já poznala, že to myslí jako vtip, to jen oni dva udělali oheň na střeše.

Když jsem se tak dívala na květinu ve váze a několik balíčků, znovu jsem si uvědomila, že se mi plní můj sen, kvůli kterému mě považovali za blázna. Kolik vět typu :,,Ty jsi se zbláznila vždyť, je na tebe starý."; ,,Je legenda nikdy ho ani potkáš."jsem si od mých patnácti zažila, jsem už dávno přestala počítat. Když si něco takového vzpomenete, vážíte si všeho mnohem více než-li předtím.