I was born too late

Just three

,, V devět pro tebe přijede Steve. " zopakovala jsem si před zrcadlem.  Jen blázen by vstával tři hodiny dopředu, aby se hodil do gala. Tudíž blázen musím být já. Uvnitř mě hlodalo to, že mě včera viděl tak neupravenou. Takže jsem si to vynahradila s krajkovanou košilí a červeným lodičkami.

Netušila jsrm proč, ale chtěla jsem vypadat impozantně. Pro dobrý pocit? Pro něho? Možnost dvě je správně.

Lehce jsem pročísla jemné vlny ještě ze včerejších natáček. Koukla jsem na hodinky na pravé ruce a zjistila, že je za deset devět. Opravdu jsem se připravovala tři hodiny?

Vzala jsem do ruky kufr a černou kabelku, se kterými jsem se vydala před hotel.

,, Kláro. " zastavil mě ten kluk s kytarou ze včera.,, Už odjíždíš?" zeptal se smutně.

,, A-ano, můj. " zasekla jsem se, přeci jen kdo je pro mě Roger?,, Známý mě pozval k sobě."

,, A- aha, ten známý musí být hodný. "

,, Je ten nejhodnější." pousmála jsem se.

,, Každopádně." vytáhl z kapsy svých kalhot papírek.,, Tohle je moje číslo, kdybys chtěla, v sobotu hrajeme v baru hned za rohem. " ukázala prstem.

,, Děkuju moc, když to stihnu, určitě přijdu."
Vzala jsem si papírek, jenže to už se ten kluk podíval za mě. Ruka  která mě vzala kolem ramen mi zase přidala na odvaze a bušení srdce.

,, Charlie, Steve čeká. " řekl blízko mého ucha a blonďákovi předemnou ztuhl úsměv.

,, Ahoj, říkal jsi, že Steve přijede, ne že přijedete." zavěsila jsem se za jeho ramena a pousmála se.

,, To ano, ale chtěl jsem tě vidět dřív. " promnul má záda.

,, Ehm, tak rád tě uvidím. "špitl ten klučík s výrazem jako by mu spadly buchty z pekáče.

,, Já, zařídím si to." otočila jsem se s úsměvem. Jenže to, už mě začal Roger táhnout za ruku s naštvaným výrazem, který jsem vůbec nechápala.

,, Ahoj. " mávla jsem ve dveřích. Můj bubeník se jen uchechtl a dále mě táhl ven.

,, Co to bylo za blběčka?" zeptal se hned co mě zavřel v autě a sedl si vedle.

,, Recepční. " odpověděla jsem klidně.

,, Recepční a cpe ti svoje číslo?" zamračil se a sundal si sluneční brýle.

,, Je muzikant a chtěl, abych šla v sobotu na jejich koncert." zase jsem odpověděla klidně.

,, To bys to teda chytla. S takovými kluky si nikdy nic nezačínej. " uchechtl se a probodl pohledem.

,, Jakými?" skousla jsem si ret.

,, S muzikanty." řekl hrubě a já se začala smát.

,, Dík, že to vím. " nadzvedla jsem obočí.,,Bubeníku. "

,, T-tak jsem to nemyslel. " upozornil mě a protočil očima.

,, Jistě. Jsi teď můj bodyguard." pohladila jsem hřbet jeho ruky, kde měl tetování. Ucukl, lekla jsem se i já a ruku rychle stáhla.

,, Promiň. " špitla jsem.

,, Nic se nestalo. " zamumlal.,, Nevadilo mi to. " řekl na můj vkus až moc tiše. Pololil mě studený pot, ten pohled, kterým si mě přměřil z nějakého důvodu, způsobil brnění v mém klíně. Musela jsem si přehodit nohu přes nohu, abych tomuto malému problému učinila přítrž.