I was born too late

Just thirty-four

Když se začala blížit šestá hodina, má nervozita byla asi stejně vysoko jako modelka, co si vezme ty nejvyšší podpatky. Roger mě děsil více než kdy předtím už několik dní. Nejprve ta neuvěřitelná žárlivost na Bena, všechny výčitky a teď byl snad schopen zabít i vlastního syna. Nehledě na to, jak moc mě rozhodil nahoře v té koupelně. Jen tak mě vyhodil a poté mi přišel v klídečku a pohodce oznámit, že u mě bude spát.

Taylor již od půle nedělal nic jiného, než že koukal na své hodinky a jakmile zjistil, že za půl minuty se čas posunout nemůže, nepsokojeně nafoukl tváře.

,,Bri, pojedeme? " řekl výrazným hlasem, aby ho všichni přítomní slyšeli.

,,Tati, máš narozeniny." napomenula ho Rory z povzdálí.

,,No a to jsme oslavili. Musíme s kapelou něco probrat." ušklíbl se na mě, čehož si samozřejmě všimla jeho dcera a mám pocit, že pokud toho co nejdříve nenechá, tak na to přijdou i ti ostatní. Ti slepí, kteří ty jeho neustále doteky zřejmě nevnímají, dokonce ani Sar, která by to měla poznat jako úplně první. Jediné možně vysvětlení, by bylo pouze to, že nejsem první a jeho žena je na úlety zvyklá. Jenže pokud to bere jako pouhý úlet, zlomí mi to srdce.

,,A ještě jsem se chtěl stavit u Adama, možná u něho dnes přepím." oznamil s lehkostí, se kterou se na mě i díval a já jsem se divila jeho klidu. Alespoň polovinu bych ho potřebovala také.

,,Um. Tak dobře." špitla Sar s chápavým, přesto zklamaným výrazem,  počemž bych se raději ani neviděla.,,Tak pa." líbla mu rychlou pusu na tvář.,,Ahoj Char." mávla rukou taktéž mě a jakmile přišla ke kudrnatému kytaristovi, cosi mu s pohledem na mě zašeptala do ucha.

Celá jsem se zachvěla, ani nevím kvůli čemu více, zda Sarinin pohled či paže obtočené kolem mého pasu.,,Tak ahojky krásko." zavrněl mi do ucha Rufus a přitom se nedopatřením, ale myslím zámětným, otřel rty o tu jemnou kůžičku za uchem.,,Snad se brzy uvidíme-" ušklíbl se a zadíval na Roge který se loučil s dcerami.,,-bez hlídačků." dodal kousavým tónem, při kterém by ho Roger nakopl, rodina ne/rodina.

,,Um, třeba na zkoušce." pousmála jsme se při otočení čelem k culícímu se blonďákovi.

,, Nebo na kávě hmm." odvětil pohotově.,,Co máš zítra zlato?" zmocnil se mé paže, přes kterou nekonečně dělal prstem neviditelné cestičky. Má ústa by se dali popsat jako zparalizované. Co bych mu měla říct? Opakovala jsem si stále dokola a přitom hledala pomoc od Roge, který mě konečně zbystřil a přihnal se k nám jako uragán.

,,Rufusi, neřekl jsem jasně, že je Charlie zadaná!" zasyčel, celý brunátný ve tvářích.

,,Bože, klid, chováš se jako bys tím jejím přítelem byl ty." protočil očima a ani si neuvědomoval jak hlasitě tuto větu řekl. I my dva jsme si to uvědomili až po tom co zavládlo ticho. Na obličeji Tiger hrál pobavený úsměv a na tvářích těch ostatních byly kamenné, zakaboděné výrazy, které mlsně čekali na bubeníkovu odpověď. I já na ni čekala, ale při jeho zatrpklém obličeji jsem poznala, že není daleko od toho mu jednu vrazit.

,,R-rufe, prostě toho nech, prosím." pověděl již vyčerpaně, což ještě podpořil rukou, kterou si několikrát promnul kořen nosu.

,,Dobře, ale rád bych slyšel od Char odpověď." zašklebil na mé rty.

,,Um, jak jsem řekla. Třeba se uvidíme na zkoušce." zamumlala jsem nervózně s pohled do Rogerovi hrudi, abych se nemusela Rufusovi dívat do očí. Přála jsme se už být doma, dát si vanu, zabalit se do deky. Ale tuto pohodu jsem stejně naplánovat nemohla.