I was born too late

Just thirty

Za dvacetpět let svého života jsem nezažila ráno podobné tomu, které jsem tehdy prožila. Bolest hlavy kvůli probdělé noci, při které jsem si vyčítala své city k člověku, který si je vůbec nezaslouží.

Měla jsem vedle sebe hodného, milého a hodně hezkého kluka, který mi řekl, že mě miluje a přesto jsem myslela na Rogera, který se ke mě potom po dvě hodiny choval jako k tomu nejhoršímu z nejhorších.

Jídlo co jsme nakupovali se Stevenem mi bylo k ničemu, protože to poslední na co jsem měla pomyšlení bylo jídlo. Vzpruhu jsem si dodala pomocí dvou šálků silné kávy a stejného počtu prášků na bolest.

Kdyby jen něco existovalo na bolest srdce. Kdyby mi nikdy Roger nezamotal hlavu.
Kdyby mě stále nedával důvody se do něho zamilovat a milovat ho.
Kdyby.
Kdyby.
Kdyby...

Otráveně jsem pohlédla na svůj telefon, který se rozzezvonil jako blázen, měla jsem pocit, že mi praskne hlava.

,,Ano? " promluvila jsem lenivě, aniž by jsem se podívala na jeméno volajícího.

,,Charlie, mám ti vyřídit, že se s Rogerem sejdete už v deset a tím pádem pro tebe přijedu už za hodinu."

,, A to mi nemohl zavolat sám. Musí mít rukojmí? " sykla jsem aniž bych si uvědomila, že jsem takhle právě vyjela na Stevena, který je nyní můj nejbližší člověk.

,,Měli by jste si to vyříkat, protože podobný tón měl i on." řekl mi suše do telefonu.,,Hádáte se jako malé děti."

Jediné co se potom ozvalo z telefonu bylo zapínání z toho jak to zavěsil. Já se nehádám, to Taylor se chová jako děcko a ubližuje mi.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla tedy spíše na velké kruhy pod očima opuchlý obličej a světlé rty bez života. A na tohle mám hodinu? Netušila jsem proč to vlastně pořád řeším, když mi včera tím příspěvkem se Sar dal jasně najevo, že už mě nechce, že mu jsem naobtíž a nemá mě rád. Kéž i já bych to viděla stejně.

Přesto vše jsem stále chtěla vypadat krásně, abych se mu líbila, tedy jestli jsem se mu vůbec někdy líbila. Opláchla jsem si obličej několikrát studenou ledovou vodou, nanesla tunu krému a rty trochu promasírovala zubním kartáčkem. Vše vypadalo jako dřív, když jsem si udělala linky a červená rtěnka všemu také pomohla. Nenáviděla jsem tu chvíli své blond vlasy, protože jsem si je obarvila jen kvůli němu a nikomu jinému a při příležitosti návštěvy kadeřnictví jsem si vzpomněla na místo kam mě Roger poté vzal. Co vše mi řekl, jak vášnivě mi oplácel polibky. Copak na tohle vše zapoměl?

Připravena jsem byla tak akorát, když Steven přijel a já si akorát dávala Rogerovu oblíbenou voňavku.

,,Dobrý den Charlie." pozdravil mě Steven a já chvíli vůbec nechápala důvod proč jsme se zase vrátili k vykání. Jeho oči na mě však mrkly a několikrát podívaly na zadní sedadlo, kde jsem uviděla známou siluetu.

Jakmile mi Steven galantně otevřel dveře a já se posadila. Nestála jsem Rogerovi ani za jediný pohled, koukal se na druhou stranu jako bych byla neviditelná. Nechtěla jsem být neslušná jako on, proto přes těžké srdce a nakřáplý chraplák jsem se pokusila o pevný hlas.

,, Dobrý den pane Taylore." řekla jsem suchým hlasem plným zloby a zároveň smutku.

Nic neřekl, stále byl otočený, u čehož znovu stiskl tlačítko a jako vždy se clona zatáhla.
Chytla jsem náznak paniky. Proč to zase udělal?

,,Charlie." zachraptěl před sebe a konečně obrátil tvář ke mě.,,Dneska ti to moc sluší."
Nevěřila jsem vlastním uším ani očím, když se natáhl pro můj obličej, který uchopil do dlaně a palec si zahákl za moje ucho.

Nejprve jsem trochu zatlačila do rychle nadzvedávající se hrudi, ale když tento krok nepomohl a Roger se chtěl stále dostat k mým rtům, použila jsem i sílu kolen, abych ho dostala na druhou stranu sedačky.

,,Takže si s ním něco měla." poznamenal kousavím tónem. Jeho rysy znovu ztvrdly, u čehož mě propálil pohledem.

,,Ty si s tím nedáš pokoj." zavrtěla jsem rozhořčeně hlavou.,,Říkala jsem ti, že mezi námi nic nebylo, klidně se Bena zeptej."

,, Tak proč teda nechceš, abych tě líbal?" nafoukl tváře podobně, jako kdyby byl zpět v době schovávání se ve skříni a trucování.

Měla jsem chuť po něm skočit a zaškrtit ho. Tak hloupou otázku totiž zatím ještě neměl a to má někdy opravdu připitomělé poznámky.

,,Ty se ptáš." vykulila jsem oči.,,Včera si se ke mě choval jako ten největší hajzl, zlomil si mě tak, že jsem celou noc přes slzy nezahmouřila oči a teď na mě chceš znovu sahat." uvědomovala jsem si, že můj hlas musí slyšet i Steven.,,Dal jsi jasně najevo, že pro tebe nic neznamenám, tak mi dej už konečně pokoj." svůj monolog jsem musela ukončit mnohem dříve, protože mé hlasivky napadal pláč, který jsem v sobě držela zuby nehty.

,,Vracím ti jen to co ty děláš semnou, Charlie. Ještě nikdo mi neubližoval tolik jako ty." zachraptěl s pohledem před sebe u čehož stále držel nafouklé tváře.

,,Já ti ubližuju?" vyjela jsem na něho.,,A čím, tím že tě miluju?" špitla jsem tiše, aby si uvědomil jakou hloupost právě řekl.

Všimla jsem si smaragdového záblesku v jeho očích.,,Ano přesně tím." kývl hlavou.,,A protože i já jsem se zamiloval do tebe. Miluju tě."

Pusa se mi samovolně pootevřela do písmene O. Ještě nikdy předtím mi neřekl 'miluju tě'. Nikdy. Musela jsem popadnout dech.

,,Řekl si miluji tě? " zakryla jsem si své rty, které se klepaly.

,,Řekl jsem miluji tě." přikývl a koutky se mu roztáhly do širokého úsměvu, u kterého si upravil vousy.,,Můžu ti dát prosím tu pusu?" nahl se ke mě, u čehož se chopil mých tváří svými teplými dlaněmi. Přikývla jsem s nervózním úsměvem a v duchu si nadávala. Už zase si mu odpustila ty hloupá.

Přivinul si mě k sobě tak jemně, že jsem si zase připadla jako s Rogerem, kterého jsem před skoro tři měsíci poznala. I ten polibek byl zase takový jako jsem ho prožila poprvé, možná ještě krásnější.

,,V-večera jsi přidal ten příspěvek. Když je Sar láska tvoje života. Co jsem poté já?" povzdechla jsem mu do hrudi, do které jsem se opřela čelem.

,, Ty jsi smysl mého života a to, že tě miluji jsem ti chtěl říct už dávno, ale neměl jsem k tomu odvahu." při své odpovědi mě hladil po vlasech a uklidňoval jako jeho nejmilovanější holčičku.,,Mám prostě starch, že o tebe přijdu a -"

Natáhla jsem se znovu pro jeho obličej a vtáhla si jeho rty do polibku, tak moc jsem totiž milovala ten pocit, když mě laskal svými vousy.,,Ale já chtěl něco říct." nahodil milý úsměv, který mi tak scházel.

,,Jenže já tě chtěla políbit." nadhodila jsem se skousnutým spodním rtem. Přiložil mi ukazováček na rty s tichým 'ššš'.,,Chtěl jsem ti říct, že kdybych byl mladší, tak bych tě požádal o ruku."

Zlatíčka přesně v posledních minutách roku 2019 dopisuji tuto kapitolu, aby i Char s Rogerem vstoupili do nového roku šťastní. 💋

Chtěla bych moc poděkovat, protože tento rok jsem díky vám zažila po dlouhé době štěstí, štěstí z toho, že vám mohu působit radost svými příběhy. Jsem šťastná za to, že  jsem tady na světě v něčem užitečná a doufám, že tomu tak bude i v dalším roce. 💪

Přeji vám jen to nejlepší, lásku, štěstí a těm, kteří mají spisovatelské střevo hodně nápadů samozřejmě.. 😘❤️

Láskuju vás 💋👑

!😎!