I was born too late

Just forty

Týden do koncertu

Nadechla jsem se až do boků pro poslední výšku v písni Scandal a skoro se dotýkala rty mikrofonu. Roger mi to opakoval jako důležitou věc v tom, jak budu znít. Vždy je prý lepší být nalepená na něj, než ztratit hlas v hudbě.

,,Wow." Roger začal nadšeně a se zdravou pýchou tleskat a povykovat.

Musela jsem zase cudně sklonit tvář ke špičkám krémových lodiček, protože tahle chvála a jeho pohledy až dovnitř mého těla, mě dostávaly do rozpaků.

,,Po dnešku si myslím, že jsi už připravena." usmál se zářivým a pro mé uklidňujícím úsměvem.,,Ale chtělo by to teď aspoň pár den volna, ať načerpáš síly." dodal s kulišáckým úsměvem a ze zadní kapsy kalhot vytáhl přeloženy papír střední velikosti, jež mi důležitě podal do dlaní.

Wellness pobyt v luxusním hotelu. Masáže, vyřivky, lázně.

Četla jsem písmena na poukazu několikrát a poté toho blázna obdarovala nechápavím pohledem.,,Tohle si nemůžu vzít." s vážnou tváří jsem mu podala ten tvrdý kus papíru.

,,Proč ne?".

Awwwe, bože.

,,Protože už toho pro mě děláš tolik i když už nejsme spolu. Koupil jsi mi byt, platíš mi Stevena, neustále doplňuješ účet i když já sama skoro za nic neutracím -"

,,To je chyba." skočil mi do řeči se vztyčeným prstem.,,Chtělo by to zase nějak nové kousky." pousmál se nezlomně. Chtěl mi to všechno prostě vnutit.

,,A-ale já ti to nikdy nebudu moct vrátit." zašeptala jsem nalomeně a zaskočeně. Tvářil se jako by to byla samozřejmost, ale tak to nebylo.

,,Jenže ty jsi mi toho dala už tolik, že ti to spíš já nikdy nebudu moct ničím vrátit. Takže pokud ti to nebude vadit, mohli bychom dnes zajet zase na nákupy, protože moc dobře vím, že by sis koupila tak možná jednu věc." zkřivil svůj úsměv a já se nestačila divit. Tenhle muž mě nikdy nepřestane překvapovat. No řekněte, který chlap by po takovém trochu 'nepravém' rozchodu, chtěl kupovat hadříky. Až do této chvíle jsem měla pocit, že je ne mě trochu naštvaný, ale zjevně jsem se naprosto mýlila. Spíš já se stále zlobila na sebe, za to, že na něj nedokážu zapomenout.

,,Ale ten wellness si opravdu vzít nemohu." snažila jsem se mu znovu podstrčit ten papír, jenže znovu jsem byla neúspěšná.

,,Jistěže můžeš, zamluvil jsem to jen pro tebe." pousmál se s milostí v hlase a to jemné chvění nervozitou se mi v tu chvíli velmi zamlouvalo.,,Potřebuješ být chvíli v klidu a sama. Pomůže ti to." opatrně mi přiložil dlaň na rameno, stejně jako zvířeti, které si chce ochočit a svůj úsměv tentokrát stočil do toho smutného.

,,Asi ti to nevymluvim, že?" uchechtla jsem se již zcela srovnaně s jeho nápadem a jakmile vesele s čertíky v očích zavrtěl hlavou, odhodlala jsem se rozechvělou ruku, hladící mé rameno uchopit. Nemohla jsem mu vzít jeho pravdu, která vlastně pravdou byla. Lhala bych mu a to jsem v žádném případě nechtěla. Stačilo už to, že jsem předstírala a skrývala mé stále nezměněné city k němu. Přitom mezi námi bylo stále nepříjemné napětí a neměla bych to přiznávat, ale v duchu jsem si stále přála, aby udělat to co dělával vždy. Bez varování přivinul k sobě, tak a bych cítila jeho rozbušené srdce, vtáhl si mé rty do toho nejhladovějšího polibku, který svede a řekl mi, že mě nemůže nechat být.

Šílená a zamilovaná Charlotte se svými představami se vyplavila na povrch a přála si svého bubeníka zpět, i když nemohla.

,,Děkuju, ale víš, že mi už takhle pomáhat nemusíš."