I was born too late

Just two

S mužem mých snů, v záři světel z akvária za barem a několika drinkách, které uvolnili mé napětí, jsem prožívala nejkrásnější chvíle mého života. Nevím jestli to bylo alkoholem, ale řekli jsme si snad každou vtipnou historku a zážitek. Chtěl o mě vědět vše. O mém dětství, dospívání, hraní na kytaru, snech, plánech do budoucna.

Všemu roztomile naslouchal s podepřenou bradou a z nějakého neznámého důvodu, si neustále upravoval své vousy.

,, Vážně máš jen jedny tenisky?" zasmál se a upil ze skleničky.

,, Jo, první podpatky jsem měla už v pěti. Byl to malý klínek, ale já si připadala si strašně dospělá." rozpřáhla jsem ruce na náznak jak moc. Pozoroval mě, jako bych byla panenka v hračkářství.

,, Určitě už tehdy si musela být dospělá. Jinak si nedovedu vysvětlit tu moudrost, kterou máš v sobě." našpulil rty a skousl si ret při úsměvu.

Netušila jsem co říct, stále měl zasněný pohled do mých očí

,, Myslím že bych měla už na hotel." skousla jsem si ret.

,, Odvezu tě. "

,, Jsi opilý." napomenula jsem ho.

,, Kdo řekl, že budu řídit. " mrkl na mě a on mi oblékl jeho koženou bundu.

,, Děkuju."

,, Zaplatíme. " řekl barmanovy.

,, 150$" vykulila jsem oči. To celou dobu Roger musel objednávat to nejdražší z lístku.

,, Rogi. Počkej dám ti alespoň něco, nemůžu si to nechat celé zaplatit." zastavila jsem jeho ruku a druhou začala lovit peněženku.

,, Pozval jsem tě a navíc pochybuji, že máš peníze na vyhazovani za alkohol. "vrátil mou peněženku zpět do tašky.

Musela jsem mu dát za pravdu a raději mlčela.

,, Můžu si tě tady ještě vyfotit? . " zeptal se s telefonem, když už jsem se chystala zvednout.

,,Proč.?" uchechtla jsem se.

,, No máš na sobě moje tričko a jsi krásná. Bude to skvělá fotka a navíc na tebe budu mít krásnou vzpomínku. " nevinně zamrkal a já s protočením oči přikývla.

,, Neumím se tvářit na fotce. "povzdechla jsem si.

,,Prostě buď taková jako doteď, jako bych tě nefotil. "

S těžkým nádechem jsem stočila zrak ke skleničce a uslyšela cvaknutí foťáku.

,, No vidíš, to je dokonalý." prohlásil nadšeně, ale fotku mi nechtěl ukázat.

,, Nene, ta je jen moje. " zasmál se a s výrazem, jako by měl něco žaludem, něco vyvadel s tou fotkou.

,, Auto čeká venku, půjdeme." chytl mě kolem ramen a já vyděla jak všichni z toho baru civí, jako vy jsme jsme byli jediný střed pozornosti.
Jen co jsem překročila práh dveří, oslnilx mě záblesky fotoaparátů.

,, Do háje. " zaklel Roger a vedl mě tím davem až k autu. Otevřel mi dveře a rychle je za mnou zavřel. Sám si potom sedl vedle mě.

,, Kde máš ten hotel?" pohladil mé koleno. Zase jsem měla husinu a motýlky v břiše. Podle mě si vůbec neuvědomoval, co se mnou provádí.

,, 6598 Denver Street"

,, Slyšel jste Steve. " usmál se směrem k řidiči.

,, Nebudeš mít kvůli mě problemy? '' zeptala jsem se ustaraně a pohlédla na všechny ty lidi venku.