I was born too late

Just forty-seven

,,Ještě jednou mi to prosím zopakuj." držela jsem již otrávenou Magdu za ramena a snažila se jí přimět znovu opakovat stokrát řečené pokyny.

Odfoukla si rozverné vlasy z čela a pokřivila svůj ret.,,Neřeknu ani slovo o tom, že po sobě s Taylorem leze jako nějaká dvě zvířata. Nebudu vás nutit k tomu se líbat. Nebudu vás pozorovat jako byste byly sochy. Nebudu se jeho ženy ptát, jestli spolu spí taky. A ani vás nebudu stopovat když si oba dva záhadně někam odskočíte." ušklíbla se po rychlém výjmenování po jejím upraveným pokynům ode mě a Rogera.

,,Ty se nikdy nezměníš." uchechtla jsem se. ,,Fajn, tak asi můžeme." povzdechla jsem si a zazvonila na zvonek, přičemž jak Adam tak Elis se zdáli být velmi znepokojeni celou touhle situaci, kterou se Roger rozhodl zkomplikovat navrch ještě tím, že se hned ráno po naší další společné noci odebral domů a hrál to, že jsme všichni měli ještě jednu oslavu. Stále tomu, ale nehodlal říkat poměr.

S rukou rozklepanou jsem stiskla zlatě lesklý zvonek a rozbrnělou ruku schovala do kapsy krémového sáčka. Neuběhlo ani půl dne od doby co jsem se s Rogerem loučila mezi dveřmi, nekonečným a velmi sladkým polibkem a přesto, když jsem za matným sklem v dubových dveřích uviděla jeho siluetu, bylo to jako bych ho neviděla roky. Cítila jsem se kolikrát i velmi trapně, když jsem vždy byla tak natěšená. Jako nějaká malá holčička, která slaví Vánoce každý den hned několikrát.

,,Už jste tady, pojďte dál." usmál se ve dveřích a nemohl odklonit zrak do jiného místa, než do mých očí. Tedy ne že bych mu mohla něco vyčítat, já sama jsem se nedokázala dívat jinam než na jeho oči a úsměv, který mou nervozitu zahnal do kouta. Nechala jsem se předejít jak holkami tak i Adamem, který se z celé téhle situace nezdál být velmi potěšen, kdo by také byl, byl doslova zmatený ze všeho co viděl, slyšel a zažil. S Adamem jsme se poznali ve chvíli, kdy jsem seděla v poslední řadě na naší první společné hodině, zatímco jsem horlivě vysvětlovala mé nové kamarádce, tichounké Elis, že by měla začít poslouchat Queen a také o tom, že se mi Roger zdá nejvíce atraktivní a žádný jiný z celé téhle školy a ani nikdo jiný na světě ho nepřekoná. Vzpomínám si na to jako dnes, když se ozval hlasitý smích, toho nejarogantnější člověka, kterého jsem do té chvíle poznala. Adama Šimka. Vysmíval se mi, že on je ten kdo překoná nějakého Rogera Taylora, přičemž já mu oponovala s neutrálním výrazem a úsměvem na tváři, že se mýlí a jednou mu to dokážu.

Uběhly více než čtyři roky a já ho vedla na večeři s mým milencem. Co z toho vyplývá? Že kdykoliv budete někomu zpochybňovat jeho možná nereálné sny a plány, nezapomínejte, že jednou se vám onen dotyčný bude moci s chutí a zcela oprávněně vysmát do obličeje.

Chtěla jsem jít poslední z jediného důvodu a to, že jsem si chtěla vychutnat přivítání zase dokonale vypadajícího Rogera, který se stejně jako já tetelil na letmé obejmutí, jež se nakonec nestalo letmým, ale pořádně dlouhým. Nebýt Elis, která si významně odkašlala, asi bychom stáli v předsíni ještě půl dne.

,,Cha, takhle to můžu říct rovnou." neudržela smích za zuby Magda, takže Elis jí v mžiku zacpala pusu dlaní. ,,Huso." zamumlala přes Elisinu ruku zrzka.,,Jen vtip."

,,Ale špatný. Teď se to nehodí." protočil očima Adam a jelikož se zřejmě již nemohl koukat na to, že všichni jako zařezaní stojíme v předsíni šel jako ten první odvážný. Tenhle hnědovlásek byl v tu chvíli naše záchrana, aby vše nebylo až tak trapné a divné. ,,Dobrý den, páni vy to tady máte krásné." vydechl užasle a díky přívětivému smíchu Sar, který byl odpovědí na Adamovu lichotku, jsme se odvážili vejít všichni do obývacího pokoje.

,,Jinak já jsem Adam, moc mě těší poznat tak krásnou dámu." byla jsem překvapena, nevěděla jsem, že Adam dokáže být tak galantní a jiskrný.