I was born too late

Just twenty-eight

O dva týdny později

,,Jsi vážně moc šikovná. Všichni mi tě budou závidět." poznamenal Roger s titěrným úsměvem pod jeho plnovousem, přičemž mě něžně políbil do hustých vlnitých vlasů.

Skryla jsem tváře do dlaní, tak jak to dělám vždy, když mě někdo chváli a já se u toho pokaždé vždy hrozně stydím.

,,Musím tě chválit častěji, líbí se mi, když se stydíš." pošeptal mi do ouška, jehož lalůček stiskl mezi zuby. Za tenhle týden se tohle děje skoro pravidelně, když jsme spolu sami, což je skoro vždy, chová se jako bychom spolu opravdu chodily. To, že je to špatně jsem samozřejmě věděla, ale vždy když něco takového něžného udělal, neměla jsem sílu mu cuknout.

Neudělala jsem to ani poté, co tentokrát nezůstal jen u ucha, ale přesunul se rty k mé šíji, kde mě začal šimrat vousy a dráždit tenkou kůži svými rty. S úsměvem na tváři jsem zaklonila hlavu pod vlnou blaha, které se mi rozprostíralo po těle.

,,Počkej." špitla jsem a snažila se mu vykroutit.,, Říkal jsi, že má přijít Adam." namítla jsem a uchopila jeho bradu do dvou prstů.

Úspěšně jsem mu vyklouzla a schovala se za křesílko, přičemž jsem se začala smát jako malá holka, vzpomněla jsem si na doby, kdy jsem si takhle vždy hrála na honěnou s kamarádem ze školky. Ptáte se na Roge. Mám znovu říkat, že ten stále nedospěl.

,,Ty si myslíš, že mi utečeš?" řekl s nosem nahoru a pažemi složenými pyšně na hrudi.
Začal se po kručkách přibližovat s každým mým následujícím slovem.
,,Neutíkám, jen není zrovna nejlepší nápad, aby nás Ada-" dal už jsem nic nedořekla, protože se mi přilepil na rty a přivinul k sobě.

,,Rogi." uchechtla jsem se, protože mě lechtal vousy.,,Nech toho!" povzdechla jsem si.

,,Ale notak, ještě máme tak deset minut. Adam nikdy nechodí dřív." pošeptal mi do rtů, které se rozhodl nepustil dokud nebude spokojen.

Milovala jsem, když mě v tu chvíli laskal svými rty mé rudě podbarvené a horké tváře. Měla jsem pocit, že ho mám všude. Jeho ruce, přejíždející po bokách. Vousy, šimrající mě na tvářích a krku. V neposlední řadě ty rty, které se snad vždy dotknou každého centimetru mého obličeje.

Já naopak svou lásku, tahala jemně za bílé vlásky, které jsem si namotávala na dva prsty.

,, Lidičky, tak už jsem tad-" rozezněl se Adamův hlas.,,Ježiš, moc se omlouvám." vypískl hned na to,co nás načapal v  pozici, kdy to nešlo zamaskovat slovy:To nic, jen mi pomáhal....
Čistit jazyk? Velmi důvěryhodné Charlie.

Rychle jsme se od sebe odtáhly, ani nevím proč, když viděl, že Roger má svůj jazyk skoro v mém krku. Mohli jsme v klidu pokračovat... Jako bych mu to neříkala.

Tato trapná situace, kdy jsme na sebe všichni tři koukali se skousnutými rty a my dva s Rogem ještě celý zadýchaní, měla ještě svou světlou stránku a to Rogerův výraz. Nebudu lhát, že v tu chvíli opravdu vypadal jako by ho ve dvaceti někdo z bulváru nachytal při polibku s bokovkou.

Moment, to jsem sobě řekla bokovka?

,,Sorry, měl jsem dát vědět." plácl se do čela Adam s potutelným úsměvem.,,Jako bych nic neviděl." imaginárně rukou naznačí smetení ze stolu.

,, Děkujeme. Neomlouvej se." poplácala jsem mu povzbudivě po zádech.

Adam se smíchem chytl Roge za ramena a pořádně si ho prohlédl.,,Co se tak tváříš?" uchechtl se.,,Jdu ti popřát, že se do tebe zabouchla nejkrásnější holka na téhle planetě." vyhrkl se sebe, přičemž Rogerovu srdci musel spadnout obrovský kámen.,,Já vám fandím, jasný? Nikde to říkat nebudu."vyhodil ruce do vzduchu.