I was born too late

Just forty-two

15+

Připadala jsem si několik minut jako v mlze nebo vakuu, potlesk spojený s výskáním Rogerova jména jsem slyšela tlumeně a zastřeně, stejně jako jeho slova, kterými uvítával všechny, kteří tu čekali jen na něj. Věděla jsem dobře už předtím, že většina jich je tu kvůli Rogerovi a nesmírně jsem mu to přála. Vrátila jsem se zpět do reality, až potom co začala hrát hudba a ozval se úžasný hlas mého snového prince.

,, I was searching for the answer
But I didn't know where to start
So I went down to the doctor
To take a look in his black box
And he said what are you searching for
You don't need this to free your mind."

V tu chvíli jsem věděla, že je čas, pomalu se přesunout nahoru. Srdce mi bušilo a nohy klepaly, jediné štěstí, že pod vrstvami sukně nebyly vidět a já všechnu nervozitu mohla vkládat do rukou, v kterých jsem si šaty při výstupu do trochu vyšších schodů přidržovala.

,,And all the crowd sing
It's time out for the rat race
Feed on it my one true desire."

V hledišti se ozvalo hlasité pozdvižení a povzbudivé pískání, když jsem se objevila na oko všem co tam byli a doposud sledovali pouze Rogera. I ten se s šťastným úsměvem otočil mým směrem a nabídl mi svou ruku, jež jsem s vděčností přijala. Stále jsem cítila ten příjemný pocit měkkých úst na rtech a jen díky němu po boku jsem neměla takový strach začít spolu s ním zpívat stokrát nacvičená slova.

,,Now we've got the power to love." naše hlasy se dokázaly spojit v jeden jako doposud nikdy, byly jako pro sebe stvořené a všichni co nás tu sledovali si toho byli vědomi, to byl hlavní důvod ke spuštění hlasitého výskání.

,,We've got the power to hold on to
Push on through
We are the brightest star
Now we've got the power to love
We've got the power to hold on to
Push on through
We are the brightest star. "

Nyní přišla pasáž, která patřila pouze mě a z které jsem měla stále ještě obavy.

,,Know what he said
He said I'll take you on a journey
Across sea and over land
To see the death and the destruction
Brought about by our own hands."

Nechtěla jsem se jeho dlaně vůbec pustit, jelikož to byla má jediná opora. Tisknout mu ruku bylo jako držet svého anděla a bála jsem se, že když se pustím, moje odvaha bude pryč. Musel to udělat on, protože jinak by to tak mohlo vypadat celý koncert.

Najednou jsem necítila žádné teplo jeho ruky, přesto hlas zůstával stejný, očividně stačilo tu být s ním a vědět, že je na mě pyšný, vědět, že pro něho pořád znamenám víc. To mi připomínaly mé stále rozechvělé rty.

,,And all around the world
Check in to the last chance motel
And all the crowd sing
It's time out for the rat race
Feed on it my one true desire."

Jakmile jsem se na místo do tisíců lidí se sviticimi telefony nebo papíry, na kterých bylo nejčastěji napsané něco ve smyslu :milujeme tě Rogi, podívala zpět do jiskřivých očí, mohla jsem spatřit tu pýchu, se kterou si mě prohlížel, štěstí z toho, že jsem tu s ním mu sálalo z očí a já v tu chvíli viděla ty rozverné oči kluka ze sedmdesátých let. Ten poslední měsíc co jsme nebyli spolu jsem přestávala věřit, že ještě někdy tyhle čertíky v očích ještě uvidím, ale přece.

Za běhu kytarového sóla jsem se pořádně vydýchala a znovu spojila naše ruce, přičemž Rogerovi se to tentokrát zdálo moc málo a s rukou obtočenou kolem mého korzetem staženého pasu, si mě blíže přivinul k sobě. Prsty mě jemně hladil po mém citlivém boku pasu a snažil se, aby mu ruka nesklouzla níže než máme povolené.