I was born too late

Just nineteen

Dochvilonost zřejmě nikdy nebyla úplně silná Rogerova stránka. To je více než pravda, ale uměl ji jistojistě vykompenzovat. Když se objevil po zachrastění zámku ve dveřích, což mě trochu rozhodilo-má klíče od mého bytu, v černém kabátu a košili s lakovaný botami na platformě se objevil v plné kráse, i v těch krásných šatech co mi pomohl vybrat Steven, jsem si připadala pro něho nedostatečná.

,, Rogi, vypadáš tak dokonale. " skočila jsem mu kolem ramen a promnula mu ramena.

,, Já? To spíš ty." vyzvedl si mě za pas do vzduchu, přičemž se mnou párkrát zatočil.

,, Děkuju, ale i ty vypadáš krásně." opřela jsem se čelem o to jeho.

,, Bývávalo Char." povzdechl si a propletl si prsty s těmi mými. S vráskou mezi očima jsem se odsunula.

,, Nebuď takový! "

,, Jaký?"

,, Pesimistický suchar." odfrkla jsem.,, Když říkám, že vypadáš úžasně, tak prostě vypadáš Taylore!"

Tváře mu zčervenaly a roztomile napucaly. ,,Ty jsi můj anděl Charlie. "

,, Anděl by už rád jel." špitla jsem a skousla si nehet mezi zuby.,, Vyhládlo mi." poplácala jsem si na břicho a nevinně zamrkala. Moje pokožka se rozhořela, když mou ruku z bříška odendal a zopakoval můj pohyb, přičemž mě poté ještě několikrát pohladil.,, Tak to bych tě měl nakrmit." pousmál se.

,, Beru tě za slovo. "

👑👑👑

Víte co musí být zajímavé? Když sedíte na večeři se svým celoživotním kamarádem, se kterým jste ve skupině už desítky let, myslíte si, že už dávno dospěl, usadil se a potom s ním jdete na večeři, která má tak trochu uvítát holku, se kterou se seznámil v baru, do které se zřejmě více než zakoukal a právě jí krmí... popravdě, lituji Briana.

,, A ham. "smál se Rog, když mi mával před pusou lžičkou s dezertem. No co, vzala jsem ho za slovo. Adam nás s úsměvem pozoroval, zato Brian měl tvář skrytou v dlaních a snažil se dělat, že neexistujeme.

,, A ještě za strejdu Adama." uchechtl se a mě už pomalu tekly slzy smíchem.,, Jednu za strejdu Briana a poslední za tvého miláška Roge." zašišlal a to už se hlasitě rozesmál i Adam. Dokonce i Brianovi zacukaly koutky.

,, Už má naše princezna bříško napapaný? " zeptal se ironicky Roger a když mě po něm několikrát pohladil lehce se ušklíbl.

,, Proč já se s tebou stále bavím? " plácl se do čela Bri.,, Tohle je už fakt moc. " zakroutil hlavou.

,, Ale notak, však se jen bavíme. Třeba Adama to pobavilo." ukázal prstem na vytlemeného na pravé straně stolu.

,, Nechceš se už trošku zklidnit?" nadzvedl obočí Brian a spražil Roge pohledem.

,, Nechci. Proč bych taky měl?" zamračil se Roger.

S zděšením jsem se podívala na Adama a očima ho prosila, aby nějak zakročil.

,, Zklidnit by jste se měli oba, jsme tu kvůli Char a ne kvůli tomu, aby jste se pohádali kvůli blbosti." řekl pohotově a já mu naznačila ústy 'děkuji'.

,, Pravda. Omlouvám se Charlie." řekl Brian s úsměvem na mě a ještě jednou probodl Roge pohledem.

,, Tak tedy jak by sis to představovala? " zeptal se s nádechem. Vykulila jsem oči. Já? Spíš oni..

,, No já se zařídím podle vás, času budu mít více než dost." uchechtla jsem se a nervózně si skousla ret.

,, Tak jsem to nemyslel. Spíš co máš v plánu do budoucna, jistě si přemýšlela co budeš chtít zpívat. Jestli svoje písničky, naše, nebo někoho úplně jiného?" podepřel si Brian bradu a všechny tři páry očí u stolu se zaměřily na mě.