I was born too late

Just forty-three

,,Zlato." cítila jsem příjemné teplo na tváři a připadla si stále jako ve snu, i když už tomu tak nebylo.,,Charlie, drahoušku." šeptal mi do ouška příjemným hlas, jež me hladil po tváři s jemností hedvábí. Můj úsměv dosahoval zářivosti slunce, avšak oči jsem nechávala ve tmě. Studená špička nosu mě, ale nechtěla nechat v poklidu a její vlastník, mě svým nosem začal šimrat po celém obličeji.,,Zlatíčko nenuť mě se uchýlit k mnohem horším metodám." cukroval u mého ucha a přitom se nepřestával otírat rty o každičkou část mé tváře. Skousla jsem si na odpověď ret a lišácky se mu usmála přímo do tváře, přesto jsem už z pouhé provokace nechávala očka zavřená.,,No tak dobře Charlienko." zabroukl se smíchem a já cítila horkou dlaň putující po mém nahém těle, stále níže a níže. Nakonec se prsty ukotvil v mém klíně, kde započal moje mučení - v dobrém slova smyslu. Vlhkými rty mi klouzal po tváři a zdálo se, jako by se snažil políbit každý kousek mé kůže.

,,Dobré ráno." kňourla jsem unaveně a zamžourala očima na mého krásného prince z mých vlastnoručně sepesaných pohádek. Takhle po ránu vždy vypadal nejkrásnější, světlounké bílé vlasy v neupraveném rozcuchu, trochu více narůžovělé tváře a rudé rtíky, které se na mě láskyplně usmívali.,,To nejkrásnější." namítl mile a svou ruku z mého rozkorkru pod dekou přesunul na bříško, které začal jemnými pohyby dokolečka hladit.

,,Máš pravdu, tohle je nejkrásnější ráno v mém životě." přitakala jsem, s patřičnou důležitostí v hlase a pyšně si jej celého prohlížela. Cítila jsem stále ten pocit, kdy jsem zažila svůj první pocit vyvrcholení a bylo to o to krásnější, že s ním. Člověkem, kterého jsem si pro tuto veledůležitou činnost přála nejvíce.,,Jak jsi se vyspal?" optala jsem se tiše a promnula své lehce zalepené oči dvěma prsty.

,,S tebou? Přímo do růžova, ale už jsem tě musel vzbudit, bude pomalu deset." zasmál se tichounce a já děkovně pokývla hlavou. Myslí na všechno. Ale jedna věc k tomuto krásnému ránu chybí.
,,Zavři ještě oči." pobídla jsem jej a trochu nemotorně si na něj přiléhla jako na ten nejměkčí polštářek.,,Neotevírej je." dodala jsme vážně, jako by šlo o volby prezidenta.
,,Musím ti z očí slíbat spánek." objasnila jsem mu mé podivné chování a po jeho mírném uchectnutí, jsem se s našpulenými rty, dotkla nejprve levého a poté pravého očního víčka. Viděla jsem kdysi tuhle drobnůstku ve filmu a nyní si na tuto rozkošnou scénu vzpomněla.,,Musím ti jej slíbat, abys nebyl unavený." usmála jsem se a po mém spokojeném mlasknutí, jsem Rogera nechala otevřít třpytivé modré drahokamy.

,,A to funguje?" povytáhl obočí, přičemž se mi velmi zamlouvalo, s jakou láskou mě pozoruje. Je přitom tak kouzelný a já se díky tomu cítím kouzelně také.,,To netuším, teprve to testuji." zamyslím se hraně, abych ho pobavila a přitisknu se tváří na jeho hrudník, kde se začnu hrát s pár, ale opravdu pár světlými chloupky.

,,Char, nechci teď ničit tu hezkou chvilku, ale včera jsme nepoužili vůbec žádnou ochranu a pochybuji, že bereš prášky. Myslím, že bys raději měla zajít k doktorce." mluvil tak opatrně, ale přitom se vůbec nemusel bát. U mě se o tuhle věc postarala matka příroda.

,,Neboj se, malý Rog ani Charlie tu pobíhat nebudou." snažila jsem se ho připravit na důležitou věc, o které vím jen zlomek lidí. Nemluvím o ní, jelikož já se s tím vyrovnala už v dětství, ale jiní lidé mají tendenci mě neustále litovat a utěšovat. Cítím jak je Rog nervózní z toho, co ze mě vypadne.,,Rogi, o tuhle věc se starat nemusíme." usmála jsem se jemně.,,Já totiž děti mít nemůžu, už od narození jsem měla některé věci v těle jinak  a jsem s tím smířená, stejně nemám k těm ratolestem ani moc citový vztah." vychrlila jsem to na něj raději hned, než abych jej napínala déle. Už tak byl zaskočený a při lapání po dechu nevěděl co má říct.