I was born too late

Just twenty-four

,,Kam mě chceš vzít?" pousmála jsem se, když jsem si položila hlavu na opěradlo a prohla se.

,, Na jedno moje oblíbené místo." odvětil. Na chvíli stočil zrak mým směrem a stiskl k sobě rty, jako by chtěl zabránit slovům, které chtěl říct.

,, A je to daleko?"

Dobře, mám pořád otázky, ale chci s ním mluvit. A kdybych se ho neptala on by mluvit nezačal. Možná to vyzní vtipně a neuvěřitelně, jenže od chvíle co jsme vyšli z toho kadeřnictví, se choval jakoby se mě styděl. Nepodíval se mi ještě do očí, skoro nemluvil a bál se mě jen dotknout.

,,Až se vymotáme z města, tak asi půl hodiny cesty." odvětil znovu celkem zbrkle a u toho se díval všude jen ne na mě. Jasně, vím že řídil, ale koukal se raději z okénka když mi odpovídal, než na mě.

Chvíli jsem pozorovala domy a lidi na ulici a poté se chopila telefonu na který u jsem se bála lézt. Pro vysvětlení, vždy když jsem ho zapla, jsem byla doslova omráčená oznámeními. Vlastně jsem ani netušila jaké fotky a informace mají média a neříkám, že mě to nezačínalo lákat.

Podívala jsem se na modroočka, abych she ujistila, že mě nevnímá a naťukala do telefonu něco, co jsem chtěla už několik dní:Roger Taylor a Charlie

Jako první vyskočila fotka na Rogerově Instagramu, ta na které jsem v jeho bundě, ta které jsem byla štěstím bez sebe a ta která byla jen začátkem celého tohohle podivného vztahu,který vlastně vztahem nebyl.

Tato fotka ani ty co byli pořízené potom mě nepřekvapily, byli to snímky o kterých jsem tak nějak věděla a musím uznat, že i za ten necelý měsíc mě charismatický bubeník dokázal změnit, nejen oblečením a vlasy, ale když jsem koukala na měsíc starou fotku, připadla jsem si někdo jiný.

Naopak další fotografie mě poněkud zarazily, neviděla jsem, že by nás někdo fotil v restauraci, v autě nebo i na mé promoci, když jsme spolu v celkem těsné blízkosti tančili.

,,Koukáš na to jak nám to sluší?" ozvalo se ironicky. Skoro jsem leknutím vyhodila ten telefon z auta.

,, Um, ne. Nee. Já jen -."

,,V pořádku. Já z toho byl tehdy taky vyjukaný, dokonce jsem chodil ob den do trafiky a díval se co o mě píšou. Přejde to a zvykneš si." pousmál se, určitě musel vidět mé červené tváře.

,,Jen mě to lákalo, děsí mě, že o některých těch fotkách ani nevím. Třeba, že nás fotili na mé promoci." zakroutila jsem nevěřícně a poněkud naštvaně hlavou.

,,Když si nebudeš dávat pozor vyfotí tě i na záchodě." mykl rameny a aby atmosféru trochu ulehčil zasmál se.,,Ale to místo, které ti ukážu bude jen naše, tam nás nikdo nenajde."

,,Trochu mě děsíš Taylore! Že mě chceš unést?" řekla jsem s nadsázkou. Zahrála jsem vyplašený výraz a přitom si zakryla tvář pramenem mých nových, krásných vlasů, které krásně voněly.

Jak se u nás v Česku říká... Vy jste se zase kochal pane Doktore? By se hodilo zrovínka, když Roger na několik vteřin, spíše na víc vteřin, spustil oči z vozovky a zadíval se na mě, v tu chvíli mi došlo, že tohle moje nevinné hraní s vlasy ho úplně vykolejilo.

Bylo to jen tak tak a najeli bysme do krajinice.

,,Tak to bylo o chlup." řekl si pro sebe a těžce vydechl.

,, Už je to dobrý. Promiň." špitla jsem a pohladila ho po rameni. Celý se zachvěl.
Dobře, tak radši nebudu dělat nic dokud řídí.

,,To já se omlouvám."