I was born too late

Just forty-eight

Abych byla zcela upřímná, stále jsem měla po zbytek oběda v sobě tu urputilou hořkost. I přesto, že se mé tělo téměř rozplynulo při každém doteku, i přesto jaké úsměvy po mě házel - byl si vědom toho co mi udělal. Nepřstávala jsem cítit jakou si bezmoc. Přesněji má hlava a myslící mozek, cítil tuto bezmoc, ovlivňovaly je totiž zbylé části mého těla,  pokožka, prsty u nohou které se kroutily pod vlnami napětí a také srdce, které si bez svolení kohokoliv vybralo Rogera Taylora jako svého boha a nařídilo tak Charlie nemyslel na nic jiného.

,,Tak jak vidím, tak vám všem chutnalo." rozzářila svou tvář, především oči Sar, když pohlédla na bílé talíře. Ano jedna z mnoha dalších věcí, kterými se jeho žena může pyšnit a já ne. Samozřejmě, že umím uvařit spoustu věcí, ale nejsem žádný přeborník v kuchtění.

,,Připadal jsem si si jako v restauraci." pohotově odvětil Adam a elegantně si otřel ústa do bílého kapesníčku. Jak jsem již několikrát zmínila, Adam se za toho půl roku stihl zabít, oživit a stát se tím největším elegánem své doby. Často jsem z něj měla pocit, že mi chce vlastně vrátit ty roky co jsem o něj nejevila velký zájem. Jakoby chtěl ukázat o co jsem přišla, přičemž i kdyby se stavil na hlavu, on či kdokoliv jiný, bůh je mi svědkem, že Roger je a bude ten jediný muž v mém životě.

,,To mě opravdu těší Adame. Takovou chválu si ani nezasloužím." líčka jí zrůžovely, oči zasvítily a hlasivky vydali ještě jeden zvuk podobný uchechexhtnuti.

Adam se na Sarinu zadíval tím pro Magdu vytouženým pohledem. ,,Zasloužíte." řekl klidným hlasem a já jako v celku nezávislý člověk, který už toho leccos viděl, slyšel a zažil, mohu s klidný svědomím prohlásit, že v tento moment, kdy se na sebe více než minutu dívali, se do sebe zakoualy.

Roger si toho stejně jako já všiml a podle mých nejhorších představ mu to začalo vadit. Jak už jsem sama na vlasti kůží zjistila, žárlivost má velmi blízko k lásce a láska zase k žárlivosti. Jakákoliv láska, ta přátelská, sourozenecká či mateřská. Když někoho milujeme silně, vždy, i když to nedáváme znát, žárlíme. A ta láska mezi Rogerem a jeho ženou ještě nevyprchala, tak jak mi popisoval.

,,Charlie, půjdeš se mnou nahoru, chci ti něco ukázat." zavrčel Roger plánovaně velmi hlasitě a já i zbytek stolu poznal, že se tím své ženě snaží vrátít její prohřešky vůči jejich manželství. On, který má poměr a milenku.

Již velmi znaveně jsem si odfoukla pramen vlasů, který mi bránil ve výhledu
,,Proč, nepočká to chvíli, máme si tu povídat a..."

,, Klidně můžete Char, jestli Roger něco tak nutně potřebuje." její slova byla propletená teatrálismem, který je větší než celá tahle šaškárna, co mě pomalu začínala lézt na nervy. Ale jako vždy poslušná Charlie jsem zvedla své pozadí ze židle a se sklopeným pohledem pozorovala koberec, který se táhl od předsíně až ke schodům.

,,Co tak nutně potřebuješ?" zeptala jsem se tiše, kdyby náhodou byla nějaká slůvka slyšet. Nechtěla jsem přilévat více oleje do již rozpáleného ohně.

,,Co myslíš? Hádej má krásko." otočil se na mě s jiskrou v oku a mrknutím mi naznačil více než zatím slovy.

,,Nechceš toho dnes už nechat." broukla jsem suchým hlasem, už poněkud otráveným. Můj vztek, zoufalost a nejistota se projevila až hanba. Ani po schodech jsem se nesnažila jít jako dáma. Vlastně jsem se poprvé před Rogerem chovala jako mladistvá, když jsem rozhořčeně narážela podrážkou do dubových prken schodů.

,,Co ti přelétlo přes nos?" lehce pokřivil obočí a jakmile jsme se dostali až k poslednímu schodu, trhnutím za zápěstí si mě přitáhl k sobě.,,Kvůli čemu si taková?" zeptal se a když si prohlédl mou tvář, výraz mu zase změkl. Můj ale zůstal pevný a nasupený.