I was born too late

Just five

,, Někdy bych se rád podíval zase do Prahy, ale ne při koncertě, to nic nestihneme a navíc teď máme někoho u koho se můžeme zastavit. " řekl nadšeně Bri. Měla to být zkouška kapely, ale popravdě nikdo moc dlouho nehrál. Spíše jsme si povídali.

,, Myslím, že moje spolubydlící by asi zírali, kdyby jste se tam objevili." zasmála jsem se.

,, Proč? Jsou taky poblázněné do našich mladších verzí ze sedmdesátek a osmdesátek?" zeptal se rozesmátě Brian. Trošku mě to zarazilo. Slovo "taky".

,, Um, ne ony jsou naprosto bez vkusu takže mě moc nechápou." mávala jsem nad tím rukou. Zadívala jsem se na Rogera, který mě celou dobu plně poslouchal a pozoroval a vždy když jsem chytila výbuch smíchu, při kterém zním jako kůň, na jeho, dalo by se říct, zamračené tváři se vykouzlil úsměv.

,,Myslím, že tady Charlie vás nadevše miluje i teď. "ozval se Adam a spiklenecky na mě mrkl. Ježiš, hlavně nic neřekni.

,, Aleeee nepovídej." zamrkal s úsměvem Brian, Rog se jen zvláštně zadíval na celou mou osobu a nadzvedl jeden koutek.,,Vidíš Rogi, třeba by jsme měli ještě šanci. " šťouchl ho se smíchem do ramena. Bylo jasné, že pan May to myslel jako legraci. Ale ani já a ani Roger se nějak zvlášť nezasmáli. U mě jsem to pochopila, ale u něho...

,,Rogere, co je?" zeptal se znovu.

,, Co by bylo. "zamrmral a s nádechem ho probodl pohledem.

Brian se zmateně podíval na mě a poté se naklonil k Rogerovu uchu. I když tiše, přesto jsem to slyšela.

,,To nemůžeš myslet vážně?"

Roger se pouze s kamenným výrazem napřímil, přičemž mě chytl za ruku.

,, Už budeme muset, máme s Charlie nějaké zařizování." usmál se na mě.

,, Jaké zařizování? " optal se zvědavě Adam.

,,Kdo je zvědavej bude brzo starej." odsekl Rog a jemně se pousmál.

,, Máme pozítří koncerty Rogi, nemůžeš jen tak odejít. Musíme zkoušet. " namítl Brian, nadčímž Roggie pouze mávl rukou.

,, Já zkouším celý život, jeden den mě snad nezabije. "podotkl a chytl mě za ruku, kterou jsem nadšeně přijala.,, Můžeme?" špitl mi do ucha a já přikývla.

,, Ahoj, tak zase někdy. " mávla jsem dvoum překvapeným členům kapely a nechala se doslova táhnout Rogerovou rukou.

,, Co je tak důležitého, že jsi musel jít tak brzy?" zeptala jsem se Roge v autě, byl rozkošný když seděl za volantem a užíval si té rychlosti.

,, Tvůj šatník, musíš pozítří vypadat dobře. Ne, že by jsi normálně nevypadala, ale víš jak to myslím."

,, Co je pozítří? " přihmouřila jsem oči.

,, No přeci náš další koncert. Budeš jako jako má podpora a taky si vše budeš moct vychutnat z blízka. " zaculil se.

,, Um, to je sobota, že jo?" skousla jsem si ret. Potěšeně přikývl, jenže mě polil studený pot. V sobotu má koncert i ten kluk...

,, Nebo snad chceš jít na toho blběčka z hotelu? " zavrtěl hlavou a celkem naštvaným pohledem si mě prohlédl.

,, No ne, jen, bude zklamaný když tam nebudu." mykla jsem rameny a zabodla pohled do vozovky.

,, Věř mi, že ten bude zklamaný jen z toho, že se ti nedostane pod sukni. Proč myslíš, že tě tam zval?" v jeho očích byly doslova plamínky, které mě propalovaly naštvaným pohledem.