I was born too late

Just seventeen

Místo krásného tepla, pohlazení, či zachraptění krásného pana dokonalého, mě tentokrát probudila bolest, tupá, hnusná bolest hlavy, která mi vystřelila do spánku.

,, Včera jsme fakt přebrali. Mám hlavu jako balón a jazyk jako utěrku. " ozvalo se zakňučení za mými zády. Kolem pasu se mi obtočily pevné paže.

,, Říkáš jako utěrku? Spíš cihlu." uchechtla jsem se a následně zakňučela taky, jakmile jsem se k němu otočila čelem. Na chvíli jsem však na tupou bolest zapomněla. To jeho oči, při pohledu do nich, se vždy ztratím v čase. Stejně tak se vždy koukal i do těch mých, tmavých, které se ztrácely jeho krásnou. Přiblížil dlaň k mému obličeji a přes rty mi přejel palcem.

,, Jsi tak neuvěřitelně krásná Charlie. Nejkrásnější na světě. " pousmál se a skousl svůj ret.,, Pamatuješ si co se včera dělo. Myslím potom v autě?" zeptal se nervózně.

Sklopila jsem své oči k jeho hrudi, která byla jemně odhalená.,,Všechno, úplně všechno. " přikývla jsem a neskutečně se styděla.,, Promiň mi to. Jen nedokážu předstírat, že jsme jen přátelé a co si budem. Ty mi zrovna nepomáháš. " řekla jsem popravdě.

,,Nemáš se za co omlouvat. " pošeptal.,, Máš pravdu, že ti nepomáhám, ale ty mi taky nepomáháš." pousmál se a pošimral lehce na nose.,, Ale, líbilo se mi to. Včera." přivřel trochu oči.

,, Mě taky, je s tebou největší zábava." přitakala jsem a lehce odsunula deku z jeho hrudi, přes kterou jsem začala klouzat prsty a vytvářet různé obrazce. Třebaže infantilní, jako sluníčko, domeček nebo kapku, ale za ten úsměv, který se mu vykouzlil na tváři mi to stálo.

,, Baví tě to?" uchechtl se a skryl si obličej do dlaní.

,, Baví." přikývla jsem s úsměvem a přejela prstem na levou část hrudníku.

,, Budeš mi říkat co píšu ano? " řekla jsem se skousnutím rtu.

Kdyz přikývl začala jsem s prvním písmenem.

,, Ch-a-r." pousmál se a já přikývla.

,, Plus." zaculil se, když jsem nakreslil další znak.,, R-o-g." přikývla jsem a s nádechem pokračovala.

,, Rovná se. " řekl již s vážným výrazem a hypnotizoval můj obličej.

S zamrkáním jsem začala kreslit srdíčko, přičemž mou ruku po nakreslení první poloviny odendal. Chvíli jsem jen zmateně koukala a následně pochopila, když imaginárně dokreslil i tu druhou půlku srdíčka a uculil se jako malý kluk.

I z takové blbosti mi vytryskly slzy štěstí, protože ať si myslí kdo chce co chce, já se skutečně zamilovala a tohle pro mě bylo mnohem víc, než cokoliv, co pro mě zatím udělal.

,, Uvědomuješ si, že mám ženu zlato, že ano? " zeptal se a stáhl rty do úzké linky.

,, Uvědomuji." přikývla jsem, občas jsem si připadala jako papoušek, co opakuje po svém páníčkovi.

,, A tím pádem víš, že až budeme spolu v Anglii a já tě budu učit, tohle musí skončit, ať chceme nebo ne. "řekl vážně a podepřel mou bradu.

,, Vím.. "

Papoušek...!!! Dost Charlie!

,, Já to dokážu zvládnout Rogi, ale u tebe do nejsem jistá. " dloubla jsem ho do hrudi a zazubila se.

,, Já taky." přitakal a lehce se zamračil.,,Jen když mě nebudeš naschvál pokoušet, ty šaty co jsi měla včera.." zavrtěl hlavou.,,Říkala sis o to."pousmál se.