I was born too late

Just fifteen

,, Opravdu toho tady moc nemáš Char." pousmál se, když si prohlédl moje věci v kufru.,, Budeme muset ještě pár věcí přikoupit, hlavně dekorace do bytu."

,, Mám to co potřebuju a to mi stačí. " mykla jsem rameny a zavřela první zabalený kufr.

,, A ty knížky co máš tamhle?" pozvedl jedno obočí a přišel zvědavě k poličce.

,, Některé si vezmu a některé jsou do školy, ty nechám holkám." řekla jsem klidně a pokorně si hleděla pečlivého skládání věcí do dalšího kufru.

,, Co je tohle? " uchechtl se, přičemž jsem uslyšela zalistování papíru. To ne!,, Tak ty si polepuješ sešity mými fotkami jo? "

Rychle jsem vystřelila, abych mu sešit vytrhla co nejrychleji z ruky.,, To nic není. " vypískla jsem a snažila se natáhnout pro sešit, který Roger provokativně vyzvedl do vzduchu.

,, Nic? No jistě. Je to o mě nebo co?"spokojeně se zaculil.

,, Ne, teda ne úplně. Jsou tam písničky." přiznala jsem barvu a vzdala snahu mu tu věc vzít.

,, O mě?" přihmouřil oči a otočil se zády, abych mu deník mezitím co bude číst nevzala. Ano, přesně to jsem měla v úmyslu.

,, Nejen o tobě, ale jsou to blbosti, nečti to." přemlouvala jsem a škemrala, jenže jeho to neodradilo.

,, I was born to late for you? " otočil se na mě podiveně.,, Proč si ji nedokončila? " projel si celý můj obličej zvláštním výrazem.

,, Nelíbí se mi a ani nevím jak mám pokračovat." vydychla jsem s roztřeseným hlasem. Tohle nikdy neměl číst. Je to písnička o tom jak jdu v bílých šatech k němu a mezitím co se každým krokem posouvám uličkou posetou bílými růžemi, vzpomínám na to jaké to je být s ním. A největší gól je to, že jsem to psala dávno předtím, než jsme se poznali a musím říct, že jsem zřejmě jasnovidka.

Nervozně jsem pozorovala to jak si text pozorně čte a tím se mu mezi obočím tvoří jemná vráska.

,, Tohle se zbavuje slečno. " řekl rozhodně a s pomocí ležérního chodu se odebral do obývacího pokoje, ze kterého se zhruba po minutě vrátil se slovy :,, Tak a už ho nenajdeš."

,,Jsi cvok, opravdu. "vrtěla jsem hlavou a povytáhla obě obočí.

,, Já vím. Kdo jiný by se potom nebál posedlé fanynky, že ano." pobaveně zamrkal.

,, Ty jsi. " křikla jsem a lehce ho praštila kusem oblečení v mé ruce.

,, Bitky bych být tebou nepoutal,protože -" řekl se skoro laškovným úsměvem, pomalu mě obešel ze zádu, u čehož si obtočil ruce kolem mého pasu a přilepil se rty na můj krk,, - stačí udělat tohle a už je jasné, že jsem vyhrál." uchechtl se a já mu i tentokrát dala za pravdu, jelikož jsem v tu chvíli zahlédla svůj omámený obličej v zrcadle.
Zrcadlo! Na to bych skoro zapomněla.

,, Rogi, potřebuju přepravit bez úhony to zrcadlo." vypískla jsem.,, Dala mi ho máma k osmnáctinám, má ho od babičky a ta zase od své maminky, nechci ho tady nechat." zaleskly se mi oči.

,, To chápu, něco se Stevenem vymyslíme. " mrkl na mě.,, Je krásné, bude se ti tam hodit, věř mi." zakousl si spodní ret.

,, Stejně nechápu jak si mi mohl koupit byt, nemohl si vědět, že budu souhlasit."

,, Věděl jsem, že budeš a kdyby ne, musel bych tě přemluvit." odvětil a nabídl mi svou ruku, kterou jsem s nechápavým výrazem stiskla.

,, Napadlo mě, jestli nepojedeme někam na večeři, dneska jsme udělali dost práce." chytl i mou druhou ruku.