I was born too late

Just twenty-one

Nebylo to tak dlouho od doby, co jsem s všemožnými myšlenkami, přemýšlela nad tím, jaký zachránit muži, kterého miluju manželství.

Když ani těch pár hodin mi nebylo dopřáno, hlasitým zvoněním telefonu.

,,Ano-" zívla jsem do telefonu.

,,Je u tebe? Prosím, řekni mi to, jinak zešílím strachem." ozval se z telefonu zlomený hlas.

,,Ano, je tady. Ustlala jsem mu na gauči. " špitla jsem s provinilým hlasem.

,,Pane bože děkuju. Mělo mě to napadnout hned." řekla spíše pro sebe.

,,Sar, Rog mi řekl, že jste se pohádali kvůli mě. Já - nechci vám dělat problémy. " povzdechla jsem si a po dlouhé pauze tich, jsem začala být nervózní.

,,Ty je neděláš. To Roger. Ty jsi bohužel jenom podnět k jeho dalšímu bláznění." řekla suše.,, Mám nápad, co takhle se někde sejít? Třeba na kafe? "

Vykulila jsem oči. My dvě spolu na kafíčku. To je teda sranda, za jiných okolností by to možná bylo v pořádku, ale takhle.

,, A kde se sejdeme? " zeptala jsem se s hlubokým nádechem.

,, Co takhle v Sotheby's Cafe, Steven tě tam zaveze. Ví kde to je, napíšu mu. Když už ti ho Roger platí." řekla trochu kousavým tónem.

,,D-dobře." přitakala jsem. I přes ten telefon musela slyšet , jak jsem nervózní a že jsem byla.

,,Takže třeba ve dvě?" zeptala se znovu.

,, Jo, dobře."

Na tak co jiného na to mám říct. Hlavně půjdu Rogerovi zachraňovat vztah. To je to, z čeho se mi ježily chlupy.,,Budu tam." dodala jsem ještě, abych nevypadala jako úplný papoušek.

,,Ahoj."

,, Ahoj."

Znaveně jsem se položila na postel a těžce vydechla, tím jsem alespoň trochu snížila to napětí a nervozitu.

Jakmile jsme nabrala hlubokým dýcháním dostatek síly, odvaha mi konečně dovolila jít do obýváku, kde stále ležel Rog.

Z peřin se ozývalo jen tiché chrupkání a oddechovaní, které mě nutilo se culit po celou dobu, co jsem místností procházela, abych se dostala do kuchyně.

,,Počkej, pomůžu ti se snídaní." zamumlal rozespalý a ještě nakřáplý hlas.

,,Rogi! Víš jak jsem se lekla." vydechla jsem a přiložila si na hruď dlaň.

,, Copak? KAMARÁDKA se mě bojí?" zašklebil se z poza deky, ve které byl schovaný až po nos.,, Nemáš čisté svědomí!" dodal ještě a poslal mi rty náznak vzdušné pusy.

Zakoulela jsem očima a s našpulenými rty čekala, než se vymotá z peřin, aby se mohl posadit. Poté jsem se rychlým krokem rozešla k němu, pocestě nabrala nejbližší polštář, který jsem panu otravovi nacpala do obličeje.

,, Nezlehčuj tuhle situaci. " vypískla jsem, když jsem ho měkkým polštářem bouchala a on se u toho smál jako pominutý, přičemž z jeho hrdla vycházely zvuky surikaty.

,, Nic nezlehčuju, ale ty s tím okamžitě přestaň. Budu rozcuchaný!" tetelil se nad mým konáním a pažemi si zakrýval hlavu.,,A dost." zasmál se. Jeho vinnou se mi podlomily nohy v kolenou a já padla do peřin, které byli nasáklé jeho nepolapitelně krásnou vůní. Takhle nějak jsem si vždy představovala ráj. Že něco pohltí mé tělo a já budu cítit bezpečí a pocit, že už se mi nikdy nic nemůžu stát.