I was born too late

Just twenty-nine

Zůstala jsem tehdy u Bena až do večera a něco málo jsme i popili.

,, Bene, už budu muset jet." plácla jsem se do stehen a chtěla se vyhoupnout na nohy.

,, A nechceš tu dneska přespat, lehnul bych si na gauč a ty by sis šla do ložnice." 

Chtěla jsme říct razantní ne, ovšem to by na mě nesměl udělat ten mimi kukuč. Mimi kukuč u Bena znamená rozšířené velké oči a našpulené růžové rty.

,,No tak dobře." zaculila jsem se a znovu posadila vedle něho na gauč. Během vteřiny se mi kolem ramen obtočila silná paže, která si mě k sobě přitáhla. Celou dobu jsem také cítila ten propalující pohled skrz mě. Stále jsem si však říkala, že mi přeci vyprávěl o nějaké holce.

No jistě a proto ti zajel pod ramínko podprsenky.

,,Bene, t-tohle ne." hodila jsem po něm vyděšený pohled a všimla si jeho úšklebku.

,,Ale notak." zachraptěl a při uchopení obou mých tváří mě políbil, přičemž já mu pusu ani trochu neoplácela.

,,Zbláznil jsi se? " vytřeštila jsem oči a přerývaně se nadechla kvůli nedostatku vzduchu. Na jeho tváři stále hrál hlavní roli úsměv.,,Co ta holka, na tu si snad zapoměl?" odsedla jsem si na druhou stranu pohovky.

,, Spíš bych řekl, že jsem právě vyhrál."poklepal si na rty dvěma prsty.,, Víš ta holka co se mi líbí je totiž blondýnka a zrovna se mi podařilo ji líbat."

,, Cože? To jako já? " položila jsem si na hruď dlaně.,,To ne. Prosím." zašeptala jsem smutně.

Jemně pokývl hlavou a hodil po mě smutný úsměv.,,Jenže ty to asi necítíš stejně?"

,,Jsi úžasný kluk, ale j-já už někoho mám." vykoktala jsem ze sebe.,,Teda vlastně nemám, jen - je to těžký. Promiň." pomalu jsem se zvedla ze sedačky a setřela si pár neposedných slz.

,,Počkej. To přespání platí a slibuju, že se tě ani nedotknu." pozdvihl ruce do obranného gesta. Znovu mě jeho oči přiměly se vrátit zpět na sedačku.

Panovalo mezi námi dlouhé ticho, při kterém jsme si oba tahali kloubky prstů.
,,Můžu se zeptat kdo to je? Kdo mě předběhl?"

,, To ti nemůžu říct a my spolu vlastně ani nejsme, ale trochu i jsme." páni, pěkně jsem se do toho zamotala a ne jen sebe i jeho jsem celého popletla.

,,Připadám si jako pitomec. Ptal jsem se Rogera asi třikrát jestli někoho máš a on vždy řekl, že ne." protočil očima, zato já.... Byla jsem v tu chvíli na bubeníka naštvaná a trochu i zklamaná. Tak moc bych si přála, aby mu řekl, že někoho mám a myslel tím sebe.

,,Nemáš se za co omlouvat." s povzdechnutím jsem přejela po jeho bicepsu.,,Nejsi jediný, kdo se zamiloval do někoho kdo mu lásku, kterou si přeje neopětuje."

,,Toho, kdo by se jen pokusil neopětovat lásku tobě, bych asi zabil." procedil skrz své pevně zaťaté zuby.

,,Je ženatý a má svou ženu asi rád, já jsem jen takové rozptýlení." mykla jsem rameny a mávla rukou na náznak, aby to neřešil. To se mi však nepovedlo, protože si přisedl blíže a tentokrát mě opravdu spíše kamarádsky pohladil po ruce.

,,Řekni mi prosím kdo to je, přísahám, že si to nechám pro sebe. Vypadáš totiž, že by sis o tom s někým potřebovala promluvit." řekl blízko mého ucha a přitom mě pohladil po vlasech.

,,Vážně nemůžu a divím se, že jsi na to už dávno nepřišel."

Položím si hlavu na jeho pevnou hruď, do které si zabořím tváři.