I was born too late

Just twelve

,, Charlie. Dost. Prosím. "snažil se mě od sebe odsunout, přitom jeho rty se stále nepřestaly pohybovat.

,, Je tohle dost spontánní?" zeptala jsem se s úšklebkem u jeho ucha. Zadívala jsem se do najednou velmi tmavých očí, které bloudily po mé tváři.,, Tak je? " zeptala jsem se znovu a zakousla se do jeho spodního rtu.

,, Ano, je. " zašeptal s pootevřenými rty, kterými se snažil vydýchat ten předchozí polibek.

,, Taky se ti to líbilo, tak jako mě? " zeptala jsem se odvážně a lehce se zavrtěla vzrušením v bocích.

Vydechl a přivřel oči, což zřejmě mělo být ano. Něžně jsem se dotkla rty jeho čela a začala se šoupat ven z postele.

,, Půjdu se převléct a přijdu za tebou. " usmála jsem se.

,, Zůstaň tady." zavelel a já se zmateně podívala.,, Chci říct, že se můžeš převléct tady." zaculil se.

Zaujatě jsem si skousla ret, přičemž jsem se postavila tak, aby na mě dobře viděl. Prsty jsem si zahákla za mašli na šatech, protože to, co bylo u téhle tóby dominantou, bylo šněrování v její přední části, za jehož šňůrku jsem zatáhla a následně vyvlékla celou rudou stuhu ven.

Šaty ze mě spadly rychleji než vůbec stačil mrknout a já se ocitla v prostřed místnosti, před mužem mých snů, nahá, pouze v krajkových červených tangách a lodičkách stejně barvy.

Pozoroval moje tělo, jako kus umění, což pro mě bylo naprosto nepochopitelné. Vždy jsem si nepřipadala nijak dokonalá, avšak on mě tak viděl.

,, Já - musím do koupelny, sundat si t-to sako. " řekl rychle když se posadil na postel. Z mého pokoje vystřelil jako namazaný blesk s já si otráveně sedla na, před chvílí ještě jeho místo, na posteli. Prý něco spontáního. Přímo si o to říkal a nebo ne? Zřejmě jsem to neměla dělat, ale on si o to řekl sám.

Ze skříně jsem si vzala tentokrát červenou košilku, jelikož se Rogerovi líbila nejvíc a zakublala se do postele, do teplé, huňaté deky.

👑👑👑

Moje oči už se skoro zavíraly, když otevřel dveře, které zavrzaly. Netuším proč, ale zase jsem měla tu tendenci dělat, že spím tvrdě i když to nebyla pravda.

Matrace vedle mě se prohnula, přičemž jsem u svého ucha slyšela splašený dech.

,, Charlie, spíš? " zachraptěl mi do ucha a já I přes nesouhlas mého mozku otevřela oči, abych se podívala do těch jeho, dokonalých, modrých s odleskem světla z notebooku opodál. Do očí, do kterých když jsem se dívala, cítila jsem se bezpečně.

,, Promiň mi, jak jsem se zase choval. Když jsem s tebou zapomenu na všechno a chovám se vážně jako blbec. "omlouval se mi a přitom držel moje tváře dlaněmi, které se třásly.

,, Nemusíš se omlouvat." špitla jsem a trochu ucukla, za což se na mě ukřivděně zatvářil.,, Nekoukej na mě tak, jen si myslím, že pokud spolu máme pracovat a být přátelé, měl by si s tímhle přestat." namítla jsem pevným tónem.,,A tím, že mě budeš hladit a líbat mě a-"
Dál už jsem to nedořekla, protože mě zastavil přiložením ukazováčku na rty.

,, Už to dělat nebudu. Slibuju. " přikývl lehce s zachmuřený výrazem v obličeji.

,,Budu ti věřit." řekla jsem suše a otočila se k němu zády.

,, Dobrou Rogi." řekla jsem po chvíli ticha a snažila se co nejvíc natisknout ke stěně, stejně mi to nepomohlo, protože se Roger zabořil do mých vlasů, rozprostřených všude na polštáři.