I was born too late

Just thirty-five

Několik desítek minut jsem se soustředila jen na to, abych mu dělala jen dobře a nedělala něco co by mu mohlo přijít nepříjemné. V jednu chvíli jsem měla pocit, že snad pomalu začíná usínat a proto jsem ho probrala dlouhým polibkem.

,,Nespi zlato." kousla jsem ho pro větší učinek do spodního rtu.,,Měli bychom už vylézt, ta voda už začíná chladnout."

,,A zavřeš zase oči?" více nežněji už to říci nemohl.

,,Půjdu ven první a půjdu si hned lehnout. Ať tu máš klid." navrhla jsem a na odpověď ani nečekala. Také jsem se trošku styděla, jakmile jsem přelezla okraj vany, než jsem  kolem sebe obalila ručník. Ale Roger se stejně nechtěl ukazovat, i přesto že jsem mu několikrát vysvětlovala, že se také trochu stydím a že se mi jeho postava líbí.

Rychle jsem se otřela ručníkem a poté si oblékla huňatý župan.,,Budu v posteli." pousmála jsem se a zavřela za sebou dveře.

Poté jsem už jen přemítala o tom co se s ním děje, když jsem ho poznala měla jsem pocit, že za ty roky, se jeho sebevědomí vůbec nezměnilo. Choval se tak, jako by pro něj byla samozřejmost sbalit holku co se mu líbí a když si vzpomenu na ten večer co jsme spolu seděli v Los Angeleském baru, kdy mě propaloval svým pohledem do morku kosti, nikdy bych neřekla, že ten totožný muž, se bude stydět předemnou svléknout.

Ulehla jsem do postele a vytáhla z pod peřiny župan, jenž jsem přehodila na židli opodál, počemž jsem již netrpělivě vyčkávala na to, až se můj princ objeví mezi dveřmi. Čekala jsem však ještě dlouho a tím nemyslím pár minut, myslím tím několik desítek minut, přesně tedy třicet, celou půl hodinu. Až poté jsem ho skoro již spící, zahlédla mezi futry, myslím, že čekal na to až usnu a také si to mylsel, protože jakmile jsem se lehce pozvedla zapřením o lokty, lekl se a celý ztuhl.

,,Mě se nevyhneš Taylore!" zamrkala jsem potěšeně a odhrnula deku na druhé polovině postele. Bylo zřejmě bláhové myslet si, že si sundá župan co na sobě měl, ale i tak jsem měla plan jak ho zbavit pocitu, že pro mě není dost dobrý.

Trochu nejistě ulehl vedle mě, přičemž zpozoroval, že se mé tělo již pod ničím neukrývá a za důsledek to mělo počátek kousání jeho rtů. K jeho nervózitě jsem se na postel posadila a odkryla tím svůj hrudník. Opatrně jsem se nahla a peřinou ho něžně přikryla, což jsem zakončila drobnou pusou na jeho narůžovělé líčko.

,,Charlie, bude lepší když se oblečeš." zašeptal smutně a i přes pohled do mých smutných očí, se ke mě otočil zády.

,,Tak proto si chtěl být tady, aby ses ke mě otočil zády. To jsi tu vůbec nemusel být." mluvilo ze mě zklamání z toho jak se ke mě neustálé chová, chvíli je takový a poté se něco stane a on je úplně jiný.,,Tam v té koupelně u vás ze mě to oblečení málem strháš a teď mě posíláš obléct. Měl by ses rozhodnout co chceš." po téhle slovech jsem ze sebe odhrnula deku, popadla župan přehozený přes opěradlo a chystala se jít spát ja gauč, již v půlce místnosti mě však zastavily silné paže v pohybu.

,,Charlie, to ty nic nechápeš." zabořil se mi zezadu do vlasů, jejichž vůni nasál hlubokým nadechem.,,Pojď zpátky." pohladil mé boky, tudíž tím umrtvil všechny mozkové buňky a já jako loutka docupitla zpět do peřin, kde se Rog posadil stejně jako já.

,,Nic nechci, jen mi prosím popravdě řekni co se děje?" zeptala jsem se vážně a u toho si pod peřinou třela kolena o sebe.

Zadíval se zamýšleně před sebe se skleněnými očima a lehce pootevřenými rty, ze kterých později vyšlo:,,Prostě si pro tebe nepřipadám dostatečně dobrý." mykl svěšenými rameny.,,Udělal bych cokoliv proto, aby mi bylo zase tak jako mému synovi nebo Benovi. Cokoliv."