I was born too late

Just thirty-eight

I když málokdy chodím pozdě, tentokrát to byl chudák Ben, který čekal před dveřmi se smutně sklopenýma psíma očkama, jimiž bloudil po chodníku z bílých oblázků.

,,Moc se omlouvám, že jdu pozdě - ahoj." vrhla jsem se mu kolem ramen a pevně ho přitiskla k sobě. Byl v tu chvíli jako plyšový medvídek na zármutek. Jako náplast na tu největší ránu.

,,To nic. Jsem rád, že jsi tu." šeptl mi do ucha a několikrát mě chlácholivě pohladil po zádech.,,Jsi v pořádku?"

Začala jsem rychle přikyvovat a přitom se snažila zahnat vlnu slz, která se mi tlačila do očí.,,Pojď, ať tu neděláme divadlo." špitla jsem a propletla s blonďáčkem naše prsty.

Slovo 'v pořádku' v tuhle chvíli znamenalo to, že jsem nepropadla v hysterický pláč, který by možná slyšel i Roger, Sar i Adam s Brianem.

Nechtěla jsem se mému lékaři rozbrečet přímo do náruče, proto jsem jej nejprve posadila na gauč a se slovy:,,Udělám něco k pití." jsem rychlými krůčky zmizela v kuchyni. Nedalo se to vydržet, bylo to jako by se mi právě rozpadl vnitřek těla na miliony kousků, jež chtěli společně se slzami utéct.

Zapřela jsem se dlaněmi do desky linky a se semknutými rty se snažila zabránit vzlykům, které by mohl slyšet.

,,Nevěděl jsem, že ten nápoj chceš udělat ze svých slz." ozvalo se mi za uchem a kolem těla se obtočily Benovi paže.,,Nemusíš se stydět brečet. Ne předemnou." pomalinku si mě otočil k sobě a se smutným výrazem se zahleděl do mých lesklých očí.

,,Promiň mi to. Já ho totiž vážně moc miluju. A bolí mě, že tím ubližuju tobě." zavrtala jsem se tváří do jeho pevné hrudi a všimla si vůně, jež onen blonďák měl. Nebyla úplně stejná jako Rogerova, protože v té je ještě něco navíc, ale v jádru byla stejná jako ta, kterou používá. Několikrát jsem jako nějaké zvíře nasála tu krásnou vůní, která mi mou lásku připomínala.

,,Mě neubližuješ. Budu se snažit ti pomoct zapomenout a kdybys mi nakonec dala šanci, budu ten nejšťastnější chlap na světě."

Ta vůně mě tak omámila, že jsem ho vnímala jen napůl, stejně jako to co říkal. A tak jsem jen několikrát přikývla a rukami se pověsila za jeho krk. Nečekala jsem však, že ztratím pevnou půdu pod nohama a ocitnu se v jeho sevření.,,Ty jsi jako pírko." poznamenal s jeho tradičním ňuňánkovským úsměvem.

,,Nejsem." uculila jsem se nad jeho galantností, kterou mě chtěl odpoutat od zlých myšlenek.,,To ty jsi silák." stiskla jsem v prstech jeho biceps a odhodlala se k tomu, dát mu pusu do jeho plavě blond vlasů.

Posadil mě na gauč, na to stejně místo, kde jsem seděla s Rogem a bubeníkovo místo zaujal on. Chvíli byl nejistý a nevěděl kam má koukat a co dělat. Jestli se mě může vůbec dotknout a kde, aby mi to nebylo nepříjemné. Nakonec se však konečně rozhoupal a přivinul si mě za pas k sobě.
Blaženě jsem se položila tváří na jeho rameno a znovu nadechla tu vůni-Rogerovu vůni, která mi ho alespoň trochu připomínala.

,, Líbí? Mám teď novou voňavku." nadhodil pyšně a hrál si s látkou mé blůzky v pase.

,,Je to Rogerova vůně." zašeptala jsem a cítila jak si zklamaně povzdechl.

,,Tak i v tomhle mě předběhl jo. Prošel jsem celou parfumérii, abych nešel voňavku, která by se ti mohla líbit -" započal zklamaně, ale pohyb mého prstu v podobě pohlazení jeho rtů ho zastavil.

,,Však jsi ji také našel." zopakovala jsem pohyb přes jeho plné rty.,,Je vidět , že jsi mě moc dobře vždy naslouchal a za to se ti musím odměnit." hned nato jsem si vtáhla jeho rty do polibku, při kterém jsem měla pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi. Že už nikdy nebude moci popadnout dech.

,,Char. Já jsem do tebe blázen." zachraptěl mi do úst a jeho jazyk se dožadoval toho mého. Lhala bych mu, kdybych mu řekla, že se mi tenhle polibek zamlouvá více než s Rogerem, ale i tak byl krásný a z jeho strany jsem cítila spoustu citu. Na ukončení polibku, jsem jej lehce kousla do spodního rtu a natočila si v dlaních jeho tvář na světlo. V tu chvíli, když jsem spatřila rozšířené zorničky, rty pootevřené díky nedostatku vzduchu a skoro zasněný výraz, viděla jsem v něm sebe. Mě samotnou, když jsem se vždy takhle omámeně dívala do Rogerových modrých očí. Ben byl v tu chvíli mnou a já byla Rogerem. A díky své bolesti jsem věděla, jakou bolest by zažíval Ben kdybych jej zklamala a to jsem nechtěla dopustit.

,,Miluješ mě?" zeptala jsem se tiše, při hlazení jeho krásných tváří.

,,Miluju tě." zopakoval po mě, se stále naprosto zasněným pohledem.,,Ale vím, že ty mě ne." zašeptal s lesklýma očima, čímž mi sebral všechen vítr z plachet.

,,Nebudeš mě nenávidět, když to nepůjde?"

Ben konečně pobral dostatek dechu i kuráže k tomu, aby se stal Rogerem a ne Charlie, když mě přetočil pod sebe a natiskla se na mě celým svým tělem. S temnýma očima se přiblížil k mým rtům, jako kdyby mě chtěl políbit.,,Chtěl jsem po tobě alespoň šanci a tu už jsi mi teď dala, teď už je jen na mě udělat tě zase šťastnou i bez Rogera." znovu vtáhl má ústa do vášnivého líbání a přitom předjížděl dlaněmi po mých bocích.,,Kdyby ti něco vadilo, klidně mi jednu vlep. Nechci na tebe nějak spěchat." pobídl mě a když jsem pokývla hlavou, začal se prsty zdržovat již kolem lemu mé halenky, pod kterou pár centimetrů zajel prsty. Stále jsem ho nechala, až do doby dy jeho druhá ruka sklouzla mnohem méně opatrně k mému rozkroku. Na tohle jsem nebyla připravena, zaprvé jsem stále cítila na onom místě Rogera s jeho hbitými, přesto velice jemnými prsty a za druhé jsem v tu chvíli opravdu nevěděla, zda budu někdy vůbec připravena dovolit němu to co Rogerovi.

,, B-bene, ne. Prosím. Tady ne a na prsa taky ne. Prosím." zatlačila jsem mu do hrudi a z hluboka vydýchávala ten zvláštní chlad a tlak někde v prostřed mé hrudi. Myslím, že tato bolest, která vlastně bolestí nebyla mě upozorňovala na to, že jsme mu dovolila až příliš.

,,Neboj, nebudu. Promiň." pohladil palcem mé rty, na kterých pohyb zopakoval ještě několikrát. Byli jsme jako dva teenageři, kteří teprve všechno zkouší, ale pravda byla taková, že i přes můj věk, jsem nezažila žádný tak něžný dotek a byla méně zkušená než kde jaká třináctiletá dívka v dnešní zkažené době. Jen Rogerovi jsem byla schopna dovolit více, jen jemu a bojím s toho, že to tak i zůstane.

,,Neomlouvej se." přitiskla jsem si jeho hlavu k hrudníku, ve kterém se Ben tvářil opravdu spokojeně a s růžovými tvářemi, si prohlížel mé tři brady, které vždy v tak hloupé póze vylezou.,,Víš nejsem jen ještě připravena, trvalo mi to delší dobu i s Rogerem."

,,Char můžu se tě zeptat na něco intimního?" povzdechl si a bradou se zabořil do žlábku mezi mými prsy.,,Kolik jsi měla kluků, myslím tím kolik se kterými jsi-" tahal to ze sebe jako z chlupaté deky.,,Spala?" pomohla jsem mu a přivřela své oči.,,Měla jsme prvního kluka na střední, ale s tím jsme si dali jen pár pus a pak už jen Roger." pohladila jsem jej ve vlasech a čekala na další otázky.

,,Moment, ale s tím jsi ještě nic neměla, takže -" vykulil podiveně své oči a zalapal po dechu.,,Já-já, když jsem tě viděl poprvé, vypadala jsi tak... zkušeně, jako herečka."

,,Taky jsem byla Bene, hrála jsme to."

Dneska bez Roge 😥snad to pro jednou přežijete zlatíčka.💋Kolik vkládate do Charlie naděje, že to bez Roge zvládne? 💪

Láskuju vás drahoušci😍

!😎!