I was born too late

Just twenty-six

,,Chceš ještě nalít?" zeptal se mě Ben. Nebyla to však otázka, jelikož má sklenička byla ještě před mou odpovědí, která by byla mimochodem ne, plná až po okraj sektu, ze kterého jsem pomalu začínala cítit teplo a můj mozek ztrácel schopnost, ovládat všechny pohyby.

,,Díky." řekla jsem tiše, promnula si klouby prstů a očima začala vyhledávat Roge. Byl opřený s Ramim u bílého klavíru v rohu té překrásné restaurace. Čas od času na mě blikl okem a poté se vždy s naštvaným výrazem otočil, aby na mě neviděl. Netuším co jsem zase provedla, chtěl abych se s někým přátelila a Ben byl v celku milý kluk, který mi povídal své zážitky z natáčení a dětství. Já mu také řekla spousty věcí, ale jsou věci co jsou jen mé a o těch ví jen Roger. Ten ví úplně všechno.

,,Charlie, nechtěla by sis zatančit, někdo se ujme klavíru a alespoň tu nebude hrát jen v tichosti nějaké rádio." zeptal se s kulatýma očima, jako psík, který vidí hračku a bez mého dovolení, mě vzal za ruku.

,,Dobře, mohli bysme." přikývla jsem, avšak ruku jsem lehce povolila, na tohle nejsem zvyklá a tenhle blonďák si dovoloval věci, které může jen Roger.

S úsměvem a tisknutím mé dlaně, mě vedl k mé lásce a Ramimu.

,,Kluci, mohli by jste něco zahrát, chtěli bysme si s Char zatančit." pousmál se a věnoval mi ten největší úsměv.,,Rogi, nebo Brian? Bylo by to super."

,,Zeptej se Briana sám, já jsem už unavený, půjdu si sednout." zavrčel naštvaně a pohledem probodl mě.,,To víte, na tohle už jsem moc starej!" řekl kousavě, když kolem mě procházel. Cítila jsem se provinile, přitom jsem neudělala nic špatného. Jen si povídáme, jak sám chtěl. Lehce se mi zaleskly oči, neměla jsem ráda, když o sobě říkal, že je starý, bolelo mě to, protože já věděla, že uvnitř rozhodně není.

,,Já vám zahraju hrdličky." ušklíbl se Rami a usedl za krásný klavír.,,Něco pomalého?" povytáhl obočí a Ben na něho mrknul svými zelenými kukadly.

Už prvních pár vteřinách jsem poznala skladbu z Titanicu, krásná to hudba. Mrzelo mě, že jsem si s Rogerem na podobnou hudbu ještě nikdy nezatančila, tak moc jsem si v tu chvíli přála, být hlavou zabořená do jeho hrudi a aby se naše těla třela o sebe, také jeho nádechy, chtěla bych ho slyšet.

Ben mě za pas přitiskl na sebe, za který mě chytl, přičemž se mnou tančil jako bych byla z porcelánu a bál se, že mě rozbije. Jako další na řadu nastoupily jeho ruce, které se začali posouvat k mému pozadí. Lehce jsem se nespokojeně zachvěla, což mi pomohla k tomu, aby je Ben zase vrátil kam patří.

,, Promiň, to byl instinkt, většinou takhle tančím." pousmál se mi do vlasů, do kterých byl zabořený.

,,Já vím, jsem na tohle trošku... nejsem zvyklá, aby se mě takhle někdo dotýkal." řekla jsem klidným hlasem.

,,Připomínáš mi ty ženy ze starých filmů." ušklíbl se potěšeně.,,Vždy jsem si přál potkat jednu takovou. Vždy se mi líbily, byly takové nezkažené." vyprávěl mi do ucha. Pane jo už druhý co mi tohle řekl, že by si mě opravdu proto Roger oblíbil a všiml v tom baru. Připomínám mu snad tyhle "nezkažené ženy", jak řekl Ben.

Když už je o Rogerovi řeč, ten někam zmizel, netušila jsem zda šel na toaletu, či se opravdu urazil a je někde ve skříni. Nebo, že by jel domu a mě tu nechal?

,,Bene, omluvíš mě prosím." zeptala jsem se.

,,To víš že jo krásko." pohladil mě po vlasech, úplně jsem se rozechvěla, ale jinak než s Rogerem, všechno to bylo jiné.

Když jsem vyšla z toalet, na chvíli jsem ztratila pojem, kde jsem. Silná paže, mě stáhla na stěnu a tělo s rychlým dechem, mé přikurtovalo ke zdi. Bála jsem se mu vzhlednou do očí, byl tak naštvaný a přitom frustrovaný, smutný. Přímo vražedná kombinace.

,, Zapoměla jsi jak krásně ti je semnou?" zavrčel vysokým, hlasem.,,Asi ti to budu muset připomenout." poznamenal, se slabým uchechtnutím. Po kterém mě zamrazilo. Hrubě vtáhl má ústa do polibku, vyčerpávajícího, dravého, lvího. Nemohla jsem se hnout, nemohla jsem dýchat, při tom líbání jsem vnímala jen to s jakou vášní se jeho rty pohybují. Nikdo by ho nemohl nahradit a mě štvalo, že si to myslel. Jenže jsem mu to nemohla říct, jazykem mi totiž dusil jaký kolik zvuk, který by mi mohl vyjít z hrdla.

Zakousl se do spodního rtu, mých rudých úst a stiskl ho mezi zuby tak pevně, až jemná kůžička na jejich povrchu lehce praskla. Po tomhle mě konečně vysvobodil ze svých spárů.

,, Zbláznil si se, víš jaký to bolelo?" vypískla jsem a chytla se za ústa, ze kterých se začala valit krev.

,,A víš jak bolí mě, když se na tebe a Bena musím dívat?" zakřičel, ještě nikdy jsem ho zakřičel neslyšela a proto vám povím, že jsem z něho měla trochu nahnáno.,,Jen co se objeví mladý maso, tak mě hodíš přes palubu." dloubl mě do hrudi prstem a tím mě zatlačil více do stěny.

,,O čem to k sakru mluvíš? Nikdo tě přes palubu nehodil!" rozhodila jsem naštavně rukama.

,,Ne? Tak proč se k sobě tak máte? Nejsem slepý Charlotte! "

Takhle mi ještě nikdy neřekl a vůbec se mi toto naštvané oslovení nezamlouvá.

,,Slepý ne, ale žárlivý, arogantní a sebestředný bubeník, který když není pojeho, tak se schová jako malý kluk do skříně, nebo trucuje v pokoji." opáčila jsem na něho naštavně, nikdy jsem na nikoho ještě tak moc nekřičela.,,Nedělej si na mě nároky, nejsem tvoje žena, tu máš doma. Já si můžu dělat co chci, ale věř mi, že to rozhodně nebude v tuto chvíli líbání s Benem." odfrkla jsem si a šťouchla do něho, aby mi uhl z cesty.

,,C-char, počkej. Já to tak přece nemyslel."

Najednou ten klidným hlas..

,,Dej mi pokoj, jdu se rozloučit a jedu domu, dneska tě mám plný zuby. Jsi jako každý ješitný chlap a já bláhová si namlouvala, že jsi výjimka."

První hádka Charlie a Rogera 😱😞myslíte, že Roger má právo se tak chovat, když vlastně s Char ani nechodí? 🤔❤️Snad ještě zítra stihnu, vlastně už dnes, když koukám na hodiny 😂napsat Different Eyes, aby jste měli k první adventní neděli, trochu té vánoční atmosféry🌲 💋💋.

Láskuju vás 💋

!😎!