Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 3

Jantar. Hej, to je ono. Barva jeho očí byl jako jantar. Nádherný, dokonalý jantar. Vyřazovala z něj taková ta čistá, ničím nenarušená surovost. Tož tutaj toto tu... Hej tento výraz používám v případě, kdy nevím jak danou věc pojmenovat. Snad nikdy v životě mi nepřipadal něčí hlas tak hrozně sexy. Umírala jsem. Hladovým pohledem sledoval jak nalévám do skleniček ten zlatý nápoj. Jeho již tak dokonalou tvář zdobili vousy. Černé vlasy skrýval pod čepicí. Ach můj Bože. Mimochodem,nejsem věřící, ale jeho prostě musel stvořit Bůh. Jiné vysvětlení není. Jeho pokožku zdobilo několik tetování. Sakra. Omdlím. ,,Tady prosím." Neusmívej se! No nejsem já blbá? Vidíte to? Usmála jsem se. Prostě a zkrátka to je největší kravina jakou můžete udělat. Nedělejte to! Obzvlášť ne pokud budete ve stejné situaci jako se nacházím já. 

,,Běž si dát cígo, princezno. Už je to tu v pohodě." Hej. Hospoda už nebyla přecpaná a já si mohla jít dát cígo. Nekuřte. Škodí to zdraví a nic z toho nemáte. Maximálně rakovinu. Podívám se z okna a srdce mi poskočí. ,,Sněží! Miku ono sněží!" Miluji sníh. Hrozně moc. Ne to není sarkasmus hej? Miluji ho. Celá šťastná vyjdu ven stejně jako dalších několik lidí. ,,Miku, ono sněží!" Zavýskám radostně. ,,Jsem rád, že máš konečně z něčeho radost." Vrátil se zpět dovnitř. Stáala jsem tam jen v tričku a nechala se chladit vločkami. Jak já tohle miluju. Jsem ten typ člověka, který nemá radost z normálních věcí. Já spíš všechno nesnáším. Třeba pomeranče. Bleh. Nebo oranžová barva. Mimochodem proto nesnáším pomeranče. Jsou oranžové. Žlutá bava je taky hnus. Nenávidím ovocné čaje. Taky zrovna dvakrát nemusím ani Vánoce. Ne, já je nesnáším. Miluju zimu a sníh,ale Vánoce jsou pro mě úplně zbytečný svátek. Přinesl mi více bolesti než radosti. Jen si na to člověk vzpomene a už brečí. 

To taky nedělejte jo? Nebrečte kvůli minulosti. K ničemu to není. Vůbec k ničemu. Zaženu všechny ty zbytečné slzy a vrátím se zpět dovnitř. ,,Myslíš, že bych mohla už jít? Nechci nechat Kebaba čekat moc dlouho." Usměji se na Mika. ,,Tys brečela?" Pozvedne jedno obočí. Až si budee vybírat kamarády, bacha na ty který poznají když budete lhát. ,,Nech to být. Naliju ještě pár panáku a půjdu jo?" Jen kývl. On ví moc dobře, že když brečím, nemá se ptát proč. Od něj stačí jen obejmout. Podíval se mi do očí a já za úsměvem skrývala slzy. ,,Si silná holka jo? Si ta nejsilnější holka, kterou znám Mary Rose Simson." Mlaskl mi pusu na tvář tak jak to umí jen on. Je to opravdu můj nejlepší přítel. Bratr, strejda i táta v jednom.  ,,Obsluž ještě tři chlápky a běž domů za tím pokladem." Přikývnu a otočím se na pána co celou dobu stál u baru. Nebyl jako ostatní. Byl mnohem starší, navíc ve skvěle padnoucím obleku. ,,Co to bude? Nechte mě hádat, Whisky? Vodka?" Byl mi takový povědomí... Vrásky u očí a podivně krásně zbarvené oči do zelena. ,,Dám si kávu. Obyčejnou. A neperlivou vodu." Nevěřícně na něj koukám. ,,Počkáte si a nebo vám to mám donést?" ,,Budete velmi laskavá. Budu sedět tamhle." Ukázal směrem k boxu, který byl nejvíc v koutku. Prakticky do něj nebylo moc vidět ale z něj byl výhled na celý prostor. ,,Určitě. Ještě něco?" Pozoroval mě takovým zvláštním způsobem. Měl opravdu velmi pronikavý pohled. Co je sakra tohle za chlápky? Začíná mi to tu nahánět strach. Ono když máte být jako skoro jediná ženská v hospodě kde se to hemží vhlapy. Není to zrovna dvakrát dobrý pocit. 

Hotovou kávu i s neperlivou vodou nesu na tácku smšěrem k jejich boxu. Nesmíte dát najevo strach. Jakmile to uděláte, ostatní mají pocit, že jsou víc a mají nad vámi moc. To je blbost jasné? Jediné čeho bychom se měli bát jsme my sami. Zhluboka se nadechnout a vydechnout. Nasadila jsem naprosto neutrální úsměv. ,,Vaše káva." Opět podivný pohled, pokud tedy ignoruji ty dva další postarší může sedící po jeho levici. ,,Děkuji vám, slečno." Nakloním se abych dala to zatracené pití před něj. Z pod trička mi vypadl náhrdelník a začal se houpat dozadu a dopředu po mém krku. ,,Pokud to bude vše tak-" V okamžiku mě ten doteď jen divný pán popadl za medailon div mi ho nestrhl z krku. ,,Kde si to vzala!?" ,,Prosím? Co si to dovolujete!" Rozkřiknu se na celou hospodu. Jeho výraz se změnil. Byl ještě víc naštvaný ne předtím. 

Okey. Pro ujasnění v takovéhle bryndě jsem ještě nebyla. Tohle se může stát jenom mně. Jenom mně! Věřte mi. Jenom já můžu skončit v hospodě která se hemží klukama z Bloody Shooters. Jenom mně se může stát, že si otevřu držku na samotného Krále. 

Bylo mi ctí vás poznat. všechny. Teď skončím někde v popelnici na deset kousků.