Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 37

,, Měla by jste jít domů slečno. Vždyť jsou dnes Vánoce." Pohladí mě po ruce sestra. Jaký pak Vánoce. Seru na Vánoce. Nenechala s však odradit a já musela odejít. Což mi nebylo zrovna příjemné. Musím jít tedy vypadat opravdu krásně,dle pohledů kolemjdoucí. Jsem rozcuchaná, mám rozmazané oči. Jejich myšlenky nejspíš směřují k tomu, že vypukla apokalypsa. Což mi jen potvrdil malý kluk co šel s mámou za ruku okolo. Vyděšeně na mě koukal a v zápětí se rozbrečel se slovy ,, Zombie." Dnešek je opravdu fajn.

Sednu se na první lavičku kterou potkám a zapálím si cígo. Co jiného taky dělat. Pozoruji lidi kolem mě. Na tváři jim hraje úsměv a děti radostně skotačí s dárky které dostali pod stromkem. My ani stromek nemáme. Hah.
Mohla jsem dopadnout ještě víc bídně? No neříkejte, že si to nemyslíte. Klidně jsem v té nemocnici mohla ležet já. Jenomže tam leží ona. Kdyby to šlo, vyměnila bych to. Ke mi zle s tohohle města.

Slzy z očí mi tečou proudem. Divím se ještě nějaký mám. Jak jen je svět nespravedlný? No prosím. Tady to máte. Svět je jedna velká díra, ve který si každej debilní idiot dělá co chce a to mě zatraceně sere!

,,Mary Rose?" Otevřu oči. No zrovna tebe chci teď vidět ty vole.  Vlastně jo chci. ,, Kde je Jack?" Jestli je dobrý nápad vylít si všechnu zlost na něm? Je to zatraceně dobrý nápad. ,,Mary Rose,co se stalo?" Vystoupil a pár velkými kroky se ocitl u mě.
,, Julie..Julie je v nemocnici...A je to jeho chyba!" Pomáhal mi na nohy a pomalu odváděl ke svému autu. ,,Uklidní se. Přestaň brečet, Mary Rose." V jeho autě bylo teplo. Příjemné teploučko.
,,Co se stalo?"  Nastartoval a pomalu vyjel aniž by se zeptal kam chci.

,,Julii napadl nějakej chlap na nádraží. Je v kómatu. Jack jí měl doprovodit na vlak kurva! A víš co? Místo toho jel na nějakej debilní trénink!" Jak moc si teď přeju jít prostě spát. ,, Bože Mary, to je mi líto. Jack tohle určitě nechtěl! Věř mi."

Zastavil mi před domem. Bylo ticho. Copak mám potřebu zrovna teď se s ním bavit? Myslím, že stejně jako já nevěděl co říct.
,, Díky za odvoz." ,, Není za co. Ty budeš dneska sama?" Zakroutím hlavou. ,,Budu s Mikem a Kebabem v hospodě." Přikývne. Dívám se zda z něj ještě něco vypadne. Nic. Neřekl ani popel. Je čas vystoupit.

,,Mary." Před tím, než zavřu dveře se ještě podívám na něj. Že by mi přeci jen chtěl něco říct? ,, Nechceš někdy zajít na kafe?"
Zajímavá nabídka. ,, Klidně můžeme." Inu proč ne. Můj život stejně horší být nemůže.

Doma si vezmu pár věcí a i s Kebabem se odebírám k Mikovi.
,, Nešťastné a Smutné, Mary Rose."
,, Nešťastné a Smutné,Miku."