Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 25

Celou noc jsem nezavřeli oči. Zalezlá v koupelně,sedím v okně a přemýšlím. Myslím na to jaké by bylo oslavit dnešní narozeniny s mámou. Vlastně včerejší. Telefon oznamoval tři hodiny dvacet dva minut. Obloha je stálá plná hvězd. Maminka na ně ráda koukala. Vždy mi u toho zpívala tu píseň. Ačkoliv, dle toho co jsem se dozvěděla za poslední dny, že jak máma tak ta píseň má něco společného s nima, nezanevřu na ně. To určitě ne.

Jak by asi vypadala. Jak vlastně vypadá teď? Myslím, že je krásná. Určitě ano,vždycky byla jako poupě. Jako malá,jsem ji ráda pozorovala třeba v kuchyni. Ladně tančila do rytmu hudby z rádia. Jak říkávala každé ráno, když mi česala vlasy. Každý den je tvůj den.
Přestala jsem se tím řídit už dávno. Já své dny už dávno promrhala.

Celý můj život je momentálně stereotyp. Ráno jdu do práce večer jdu do práce. Trochu jím. Trochu spím. Hlídám Julii aby se jí něco nestalo, protože ona je někdy jak neřízená střela. Co mám dělat se svým životem...
Co si budeme nalhávat, nepřišla jsem na to. Julie se na mě u snídaně dívala jako na debila. Ještě aby ne. Vypadám hrozně.
,, Měla by sis dát den volna. Vypadáš hrozně, Rose." Nenechala mě říct ani slovo. Dle jejích slov si mám odpočinout a ona, že zařídí vše jak u Kelly tak u Mika. Zvedám ruce v obraném gestu. Třeba mi den volna prospěje. Zatímco Julie šla do práce já seděla s kávou a jak jinak než s cigaretou v okně. Kebab spokojeně vrněl v pelíšku. Dostal najíst ještě aby nebyl spokojený.

Nikdy v životě jsem se snad necítila líp než po téhle sprše. Dlouhá, relaxující a jako bonus jsem oholena a nějakým zázrakem jsem si nerozřízla nohu o dlaždičky. Jen v kalhotkách a ručníků, se chystám zapálit si a vypít kafe. Nojo. Jenže ono to dneska nemůže zůstat perfektní, že? Hej,musel mě někdo vyrušit. Kebab zvedl prudce hlavičku při hlasitém zvuku zvonku.
Bez rozmýšlení,jdu dané osobě seprat žrádlo za to,jak si dovoluje vyrušit mě v mém relaxovaní.
Jenže víte jak,hej. V okamžiku,kdy mé oči střetli toho velkého chlápka vzpomněla jsem si na varování, že nemám otevírat dveře těm které neznám. Proto je na dveřích kukátko,hej? 
,, Půjdete se mnou." Nope. Dveře jsem zavřít nestihla. ,, Zavolám policii! Vypadněte pryč!" Jen si povzdechl. Co to je kurva za chlapa! Teď mě umese a zabije. S mým životem bude konec. Nebudu vám lhát mám kurva strach. ,, Musíte jít se mnou. Kebab statečně prskal vedle mě. Miminko moje si myslí, že zastraší. Ochranitelky ho vezme do náručí a couvám.

Nezmohla jsem se ani na to křičet. Hlas se mi vytratil. Tohle, že je konec? Zrovna v den kdy jsem si mohla odpočinout? Dát se dohromady? Úžasné.
V mžiku, fakt jsem jen mrkla a byla jsem na jeho rameni. Kebaba mám zaseklého v rameni. Je čas začít křičet....

,,Pomoc! Kurva dejte mě dolů! To mě nikdo neslyší?!"

Slyšeli. Sousedé stáli ve dveřích a jen koukali. Otočím se co nejvíce můžu,abych viděla za sebe,nebo-li pro ty méně chápavé k vám, tím směrem kterým viděl on. Za mě jakoby hej? Tož chápete to hej?
Na každého souseda jen ukázal svou dlaň. Do háje. Do háje. Kurva.

,,KURVA JÁ SEM MOC MLADÁ NA TO ABYCH UMŘELA!"
Po mých tvářích se začali kutálet slzy. Mnoho slz. Opravdu mnoho. Tohle byla asi ta nejhorší chvíle mého života. Víte proč? Protože jsem nedokázala udělat to co jsem někomu slíbila. Přísahala jsem jí to.
Přísahala jsem jí, při našem posledním objetí, že budeme zase spolu. V tom ohavném modrém oblečení co měla. V momentě kdy její ruce byli sevřené v želískách.

Tož tutaj jsou má poslední slova hej!.?.

,, Promiň mi to mami. Omlouvám se ti. Maminko..."

Vzhledem k tomu, že dnes je pondělí a zítra je úterý! Mám zítra volno. Tudíž nemusím vstávat ve tři ránou. Zde je další naprosto marná, ne kecám je to topovka, kapitola. Doufám, že jste za mě nezapalovali svíčky, že jsem opět zemřela. Jsem na živu. Bohužel, hah co by jste beze mě dělali že? Hej. Pokusím se teď něco vydat. Fakt se budu snažit! Přísahám! Mám vás ráda ❤️

PS: Nejsem egoistka..A taky ne