Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 35

Hlasová schránka. Tož ona si že mě dělá legraci nebo co? Je skoro deset a ona furt nic. Julie nenapsala, nezavolala. Výročím číslo pečovatelky,která se stará o její maminku. Slova, která mi řekne mě tedy moc neuklidní. Julie tam není. Ještě nedorazila a ani se neozvala. Její vlak neměl žádné zpoždění.
Tak co s ní je? Moje myšlenky se obracely špatným směrem. Přeci jenom co když se jí něco stalo? Je tu jediná možnost. Ten debil jí měl odvést na nádraží,je poslední kdo jí viděl... Jenže kde ho mám jako najít?

Nacházíme se ve velmi blbé situaci. Potřebuju najít Jacka aby mi řekl jestli Julie nastoupila do vlaku. Jenomže, je to člen Bloody Shooters. Což znamená, že budu muset do míst kam se mi fakt nechce. Už jen z principu.
Okey Mary. To přece zvládneme ne? Není nic špatného na tom vytočit to číslo a počkat jestli mi to zvedne. Chci ho jen poprosit o menší laskavost. Nic víc.

,, Prosím?" Zvedl to. No tak mluv Mary.
,,Aarone? Tady Mary." Na malou chvíli bylo ticho. Srdce mi nepravidelně tlouklo. ,, Děje se něco,Mary Rose?" 
,,Jo. Teda nevím. Potřebuju vědět kde je Jack. Teď hned."
,,Jack je hned velké mě. Mám ti ho dát?"
,,Potřebuju s ním mluvit osobně."

S odpovědí, že jsou v podniku jeho rodičů to hned zavěsím. Kebaba nechávám v klidu spát a sama odcházím pryč. Přísahám, že jestli jí něco udělal,zabiju ho.
Cesta mi netrvala dlouho. Svezla jsem se busem a na určené místo jsem to měla pět minut od zastávky.
Malá ráda pro vás všechny. Ne, že by jste se ocitli někdy v takové situaci,ale víte jak.
Pokud máte čelit někomu z koho autorita jen vyzařuje, musíte mu ukázat že nejste z cukru a nerozklepete se hned jak na vás koukne.
Vrazila jsem do jejich restaurace jako velká voda. Nehledala jsem pohledem dlouho. Seděl jsem tam jako pěst na oko. Byl jako vždy naprosto dokonalý a úžasný. Ne nemyslím Jacka jo? Myslím Aarona. Teda počkat! Nesmím se rozptylovat!
Rázným krokem,ačkoliv se mi klepe celé tělo, zamířim k jejich stolu.
Aaron otevřel pusu ve znaku, že chce něco říct. Moje činy ho však zastavili.

Chytila jsem toho nadutého svalovce za límec košile. ,,Kde je Julie...?" Koukal na mě tím jeho pitomým pohledem. ,,V tuhle dobu bude nejspíš u své mámy. Nechtěla by jsi mě pustit?" Můj stisk ještě zesílí. ,,No to asi těžko. Ještě tam nedorazila. Neozívá se mi a neozvala se ani pečovatelce. Takže se tě zeptám jen jednou. Nastoupila do toho debilního vlaku,Jacku?"
Zadrhl se. Chtěl něco říct,ale zadrhl se. ,, Já nevím. Odvezl jsem jí na nádraží,ale musel jsem na trénink. Říkala, že to zvládne."

Jestli moje myšlenky byli předtím špatně teď je nedokážu ani popsat. ,, Takže mi chceš kurva říct, že si jí nechal na tom debilním nádraží samotnou. Modli se ať je v pořádku." Pustím ho a s tím, že jsem se vlastně vůbec nic nedozvěděla odcházím zase pryč. Ten mi toho teda řekl. Akorát jsem měla ještě větší vztek. Pokud myslíte že Aaron se vydal za mnou, nestalo se tak.
Život je holt takový, myslíte, že potkáte lásku svého života a najednou bum! Je to v háji. 

Mám zavolat policii? Nebo ne? Opravdu nevím co dělat. Stejně by mi teď nepomohly. Akorát by se mi vysmáli. Takhle to tu prostě funguje. Policie se vám vysměje do ksichtu a beztak nic nevyřeší. Tak mi poraďte ne? Hlavně, že se zájmem poslouchatelné můj bídný život,ale neporadíte mi....