Mary Rose & Aaron ✔️

Chapter 27

Seděl u velkého stolu v koženém křesle.
,,Sedni si prosím,Mary Rose. Dáš si kávu? Nebo čaj? Myslím, že to bude chviličku trvat než ti vše vysvětlím." Podotknu, že káva by bodla. Usadila jsem se do křesla a čekala až začne kvákat nějakou skvělou pohádku, které bych měla věřit.

,,Velmi se omlouvám za Davida. Jinak bychom tě sem ovšem nedostali. Jistě si pamatuješ den kdy jsme se střetli poprvé, že? Nebyl jsem zrovna milý. Ovšem, musíš mě pochopit. Když jsem viděl na tvém krku medailon, který jsem kdysi dávno nechal udělat pro svou milovanou ženu.. Vyděsilo mě to. Alice, tvá matka byla mou partnerkou velmi dlouho. Ovšem po té co se nám narodila dcera musela odejít. Dle našeho zákona. Narodila si se jako děvče ne jako chlapec. S těžkým srdcem jsem vás opouštěl. Věř mi. Neměl jsem dovoleno vás jakkoliv kontaktovat. Tehdy byli přísná pravidla a trest za jejich porušení...
Po té, co se ke mě donesla zpráva o tóny že je Alice ve vězení a co vše se přihodilo. Kontaktoval jsem jí. Řekla mi, že tě dala k adopci. Přitom si byla malý kousek ode mě.  Uzavřeli jsme spolu dohodu. Dostal jsem jí z vězení a však slíbil jsem, že tě nebudu kontaktovat. Sníš e o to snažit. Neudělal bych to. Neporušuji slib. Ovšem si byla v nebezpečí. Jistě si potkala tři muže. Vím o tom od Davida,který na tebe dohlížel. Ti muži by udělali vše pro to aby mi uškodili. Dokázali by ublížit i tobě. Alice mě prosila abych tě udržel v bezpečí a já pro to udělal vše. Opominu fakt, že se do toho všeho přimotal Aaron. Neměl s tím noc společného. Mary Rose, nyní se nemusíš ničeho bát ano? Pokud budeš chtít,mohu tobě i tvé kamarádce zařídit lepší život. Lepší bydlení. Ovšem rozhodnutí je jen na tobě. "

Okey. Moje hlava nepobírá vůbec nic z toho co mi teď řekl.
,,Já vás absolutně nechápu! Jak co..."
Povzdechl si. Fajn možná sem blba,ale hej!

,,Jsem tvůj otec Mary Rose. V době kdy jsi se narodila,byl psán zákon. Pokud se králi narodí dcera, musí jak dítě tak jeho matka upustit Bloody Shooters. Bez výjimek. Jakožto Král jsem neměl má vybranou. Musel jsem vás nechat jít a nekontaktovat vás. Nyní jsou jiné zákony. Ovšem tvá matka na tom trvala. Měl jsem tě nechat být. Bylo to pro tvé bezpečí. Ona tě chce jen chránit. Nedávej jí nic za vinu."

Pomalu mi to začíná docházet. Pomalu ale jistě. ,, Máma není ve vězení, že?"
Jo. Jasně. Co jsem si vůbec myslela.
,,Ne. Tvá matka žije tady semnou. Ví o tom jen ti nejbližší. Další její přání. Toto patří tobě."

Před očima se mi houpal medailon. Jak hezké, že? ,,A ona mě taky nemohla kontaktovat?" ,,Mohla. Jen si myslela, že to takhle bude lepší."

Lepší. Samozřejmě. Všechno bude lepší. Oči mě pálí a moje srdce pomalu umírá. No nemám já krásný život? Samozřejmě. Dám vám jednu radu jo? Věřte sami sobě a nic se nestane. Nevkladejte důvěru do ostatních. Zrada totiž bolí.

Král,tedy vlastně můj otec, že? To je mi ale ironie... Se zakoukal ke dveřím. Otočím se. Tohle je moc. Tohle je na mě moc.
,,Mary.." Stálá tam. Byla úplně stejná jako si jí pamatuju. Prostě krásná. Dokonalá.

,, Odcházím. Oblečení vám pošlu poštou. Nechci mít s vámi nic společného. S nikým tady! Nepřeju si aby jste mě kontaktovali."
Pri mém odchu mě něco přinutilo zastavil se vedle ní. ,,Celou dobu jsem si přála jen jedno. Dodržet svůj slib. Pamatuješ na něj? Patatuješ si co si mi slíbila ty? Nikdy jsem nevěřila v to, že by jsi byla schopná mi ublížit. Jenže si to udělala stejně jako všichni v mém životě. Sbohem...Mami" 

Tak tohle je pěkné prosím konec Mary Rose.